Job 36

Zatím přidal Elihu, a řekl:

Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.

Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.

V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.

Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.

Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.

Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.

Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:

Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.

A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.

Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.

Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.

Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.

Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.

Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.

A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.

Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.

Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.

Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.

Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.

Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.

Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?

Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?

Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,

Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.

Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.

On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,

Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.

(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,

Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?

Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.

Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)

Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje. [ (Job 36:34) Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého. ]