Proverbs 5

fili mi adtende sapientiam meam et prudentiae meae inclina aurem tuam

Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,

ut custodias cogitationes et disciplinam labia tua conservent

Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.

favus enim stillans labia meretricis et nitidius oleo guttur eius

Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.

novissima autem illius amara quasi absinthium et acuta quasi gladius biceps

Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.

pedes eius descendunt in mortem et ad inferos gressus illius penetrant

Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.

per semitam vitae non ambulat vagi sunt gressus eius et investigabiles

Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.

nunc ergo fili audi me et ne recedas a verbis oris mei

Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.

longe fac ab ea viam tuam et ne adpropinques foribus domus eius

Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,

ne des alienis honorem tuum et annos tuos crudeli

Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,

ne forte impleantur extranei viribus tuis et labores tui sint in domo aliena

Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.

et gemas in novissimis quando consumpseris carnes et corpus tuum et dicas

I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,

cur detestatus sum disciplinam et increpationibus non adquievit cor meum

A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,

nec audivi vocem docentium me et magistris non inclinavi aurem meam

A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!

paene fui in omni malo in medio ecclesiae et synagogae

O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.

bibe aquam de cisterna tua et fluenta putei tui

Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.

deriventur fontes tui foras et in plateis aquas tuas divide

Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.

habeto eas solus nec sint alieni participes tui

Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.

sit vena tua benedicta et laetare cum muliere adulescentiae tuae

Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.

cerva carissima et gratissimus hinulus ubera eius inebrient te omni tempore in amore illius delectare iugiter

Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.

quare seduceris fili mi ab aliena et foveris sinu alterius

Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,

respicit Dominus vias hominis et omnes gressus illius considerat

Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?

iniquitates suae capiunt impium et funibus peccatorum suorum constringitur

Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.

ipse morietur quia non habuit disciplinam et multitudine stultitiae suae decipietur

Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.