Job 29

addidit quoque Iob adsumens parabolam suam et dixit

Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

quis mihi tribuat ut sim iuxta menses pristinos secundum dies quibus Deus custodiebat me

Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

quando splendebat lucerna eius super caput meum et ad lumen eius ambulabam in tenebris

Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

sicut fui in diebus adulescentiae meae quando secreto Deus erat in tabernaculo meo

Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

quando erat Omnipotens mecum et in circuitu meo pueri mei

Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

quando lavabam pedes meos butyro et petra fundebat mihi rivos olei

Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

quando procedebam ad portam civitatis et in platea parabant cathedram mihi

Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

videbant me iuvenes et abscondebantur et senes adsurgentes stabant

Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

principes cessabant loqui et digitum superponebant ori suo

Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

vocem suam cohibebant duces et lingua eorum gutturi suo adherebat

Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

auris audiens beatificabat me et oculus videns testimonium reddebat mihi

Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

quod liberassem pauperem vociferantem et pupillum cui non esset adiutor

Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

benedictio perituri super me veniebat et cor viduae consolatus sum

Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

iustitia indutus sum et vestivit me sicut vestimento et diademate iudicio meo

V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

oculus fui caeco et pes claudo

Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

pater eram pauperum et causam quam nesciebam diligentissime investigabam

Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

conterebam molas iniqui et de dentibus illius auferebam praedam

A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

dicebamque in nidulo meo moriar et sicut palma multiplicabo dies

A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

radix mea aperta est secus aquas et ros morabitur in messione mea

Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

gloria mea semper innovabitur et arcus meus in manu mea instaurabitur

Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

qui me audiebant expectabant sententiam et intenti tacebant ad consilium meum

Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

verbis meis addere nihil audebant et super illos stillabat eloquium meum

Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

expectabant me sicut pluviam et os suum aperiebant quasi ad imbrem serotinum

Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

si quando ridebam ad eos non credebant et lux vultus mei non cadebat in terram

Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

si voluissem ire ad eos sedebam primus cumque sederem quasi rex circumstante exercitu eram tamen maerentium consolator

Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.