Job 30

nunc autem derident me iuniores tempore quorum non dignabar patres ponere cum canibus gregis mei

Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

quorum virtus manuum erat mihi pro nihilo et vita ipsa putabantur indigni

Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

egestate et fame steriles qui rodebant in solitudine squalentes calamitate et miseria

Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

et mandebant herbas et arborum cortices et radix iuniperorum erat cibus eorum

Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

qui de convallibus ista rapientes cum singula repperissent ad ea cum clamore currebant

Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

in desertis habitabant torrentium et in cavernis terrae vel super glaream

Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

qui inter huiuscemodi laetabantur et esse sub sentibus delicias conputabant

V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

filii stultorum et ignobilium et in terra penitus non parentes

Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

nunc in eorum canticum versus sum et factus sum eis proverbium

Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

abominantur me et longe fugiunt a me et faciem meam conspuere non verentur

V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

faretram enim suam aperuit et adflixit me et frenum posuit in os meum

Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

ad dexteram orientis calamitatis meae ilico surrexerunt pedes meos subverterunt et oppresserunt quasi fluctibus semitis suis

Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

dissipaverunt itinera mea insidiati sunt mihi et praevaluerunt et non fuit qui ferret auxilium

Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

quasi rupto muro et aperta ianua inruerunt super me et ad meas miserias devoluti sunt

Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

redactus sum in nihili abstulisti quasi ventus desiderium meum et velut nubes pertransiit salus mea

Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

nunc autem in memet ipso marcescit anima mea et possident me dies adflictionis

A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

nocte os meum perforatur doloribus et qui me comedunt non dormiunt

Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

in multitudine eorum consumitur vestimentum meum et quasi capitio tunicae sic cinxerunt me

Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

conparatus sum luto et adsimilatus favillae et cineri

Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

clamo ad te et non exaudis me sto et non respicis me

Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

mutatus es mihi in crudelem et in duritia manus tuae adversaris mihi

Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

elevasti me et quasi super ventum ponens elisisti me valide

Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

scio quia morti tradas me ubi constituta domus est omni viventi

Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

verumtamen non ad consumptionem eorum emittis manum tuam et si corruerint ipse salvabis

Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

flebam quondam super eum qui adflictus erat et conpatiebatur anima mea pauperi

Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

expectabam bona et venerunt mihi mala praestolabar lucem et eruperunt tenebrae

Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

interiora mea efferbuerunt absque ulla requie praevenerunt me dies adflictionis

Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

maerens incedebam sine furore consurgens in turba clamavi

Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

frater fui draconum et socius strutionum

Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

cutis mea denigrata est super me et ossa mea aruerunt prae caumate

Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

versa est in luctum cithara mea et organum meum in vocem flentium

A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.