Psalms 104

Anima mia, benedici l’Eterno! O Eterno, mio Dio, tu sei sommamente grande; sei vestito di splendore e di maestà.

Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

Egli s’ammanta di luce come d’una veste; distende i cieli come un padiglione;

Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

egli costruisce le sue alte stanze nelle acque; fa delle nuvole il suo carro, s’avanza sulle ali del vento;

Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

fa dei venti i suoi messaggeri, delle fiamme di fuoco i suoi ministri.

Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

Egli ha fondato la terra sulle sue basi; non sarà smossa mai in perpetuo.

Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

Tu l’avevi coperta dell’abisso come d’una veste, le acque s’erano fermate sui monti.

Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

Alla tua minaccia esse si ritirarono, alla voce del tuo tuono fuggirono spaventate.

K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

Le montagne sorsero, le valli s’abbassarono nel luogo che tu avevi stabilito per loro.

(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

Tu hai posto alle acque un limite che non trapasseranno; esse non torneranno a coprire la terra.

Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

Egli manda fonti nelle valli, ed esse scorrono fra le montagne;

Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

abbeverano tutte le bestie della campagna, gli asini selvatici vi si dissetano.

A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

Presso a quelle si riparano gli uccelli del cielo; di mezzo alle fronde fanno udir la loro voce.

Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

Egli adacqua i monti dall’alto delle sue stanze, la terra è saziata col frutto delle tue opere.

Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

Egli fa germogliar l’erba per il bestiame e le piante per il servizio dell’uomo, facendo uscir dalla terra il nutrimento,

Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

e il vino che rallegra il cuor dell’uomo, e l’olio che gli fa risplender la faccia, e il pane che sostenta il cuore dei mortali.

A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

Gli alberi dell’Eterno sono saziati, i cedri del Libano, ch’egli ha piantati.

Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

Gli uccelli vi fanno i loro nidi; la cicogna fa dei cipressi la sua dimora;

Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

le alte montagne son per i camosci, le rocce sono il rifugio de’ conigli.

Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

Egli ha fatto la luna per le stagioni; il sole conosce il suo tramonto.

Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

Tu mandi le tenebre e vien la notte, nella quale tutte le bestie delle foreste si mettono in moto.

Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

I leoncelli ruggono dietro la preda e chiedono il loro pasto a Dio.

Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

Si leva il sole, esse si ritirano e vanno a giacere nei loro covi.

Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

L’uomo esce all’opera sua e al suo lavoro fino alla sera.

Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

Quanto son numerose le tue opere, o Eterno! Tu le hai fatte tutte con sapienza; la terra è piena delle tue ricchezze.

Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

Ecco il mare, grande ed ampio, dove si muovon creature senza numero, animali piccoli e grandi.

V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

Là vogano le navi e quel leviatan che hai creato per scherzare in esso.

Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

Tutti quanti sperano in te che tu dia loro il lor cibo a suo tempo.

Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

Tu lo dài loro ed essi lo raccolgono; tu apri la mano ed essi son saziati di beni.

Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

Tu nascondi la tua faccia, essi sono smarriti; tu ritiri il loro fiato, ed essi muoiono e tornano nella loro polvere.

Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

Tu mandi il tuo spirito, essi sono creati, e tu rinnovi la faccia della terra.

Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

Duri in perpetuo la gloria dell’Eterno, si rallegri l’Eterno nelle opere sue!

Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

Egli riguarda la terra, ed essa trema; egli tocca i monti, ed essi fumano.

On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

Io canterò all’Eterno finché io viva; salmeggerò al mio Dio finché io esista.

Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

Possa la mia meditazione essergli gradita! Io mi rallegrerò nell’Eterno.

Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

Spariscano i peccatori dalla terra, e gli empi non siano più! Anima mia, benedici l’Eterno. Alleluia.

Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.