Proverbs 29

L’uomo che, essendo spesso ripreso, irrigidisce il collo, sarà di subito fiaccato, senza rimedio.

Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.

Quando i giusti son numerosi, il popolo si rallegra: ma quando domina l’empio, il popolo geme.

Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.

L’uomo che ama la sapienza, rallegra suo padre; ma chi frequenta le meretrici dissipa i suoi beni.

Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.

Il re, con la giustizia, rende stabile il paese; ma chi pensa solo a imporre tasse, lo rovina.

Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.

L’uomo che lusinga il prossimo, gli tende una rete davanti ai piedi.

Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.

Nella trasgressione del malvagio v’è un’insidia; ma il giusto canta e si rallegra.

Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.

Il giusto prende conoscenza della causa de’ miseri, ma l’empio non ha intendimento né conoscenza.

Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.

I beffardi soffian nel fuoco delle discordie cittadine, ma i savi calmano le ire.

Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.

Se un savio viene a contesa con uno stolto, quello va in collera e ride, e non c’è da intendersi.

Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.

Gli uomini di sangue odiano chi è integro, ma gli uomini retti ne proteggono la vita.

Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.

Lo stolto dà sfogo a tutta la sua ira, ma il savio rattiene la propria.

Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.

Quando il sovrano dà retta alle parole menzognere, tutti i suoi ministri sono empi.

Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.

Il povero e l’oppressore s’incontrano; l’Eterno illumina gli occhi d’ambedue.

Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.

Il re che fa ragione ai miseri secondo verità, avrà il trono stabilito in perpetuo.

Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.

La verga e la riprensione dànno sapienza; ma il fanciullo lasciato a sé stesso, fa vergogna a sua madre.

Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.

Quando abbondano gli empi, abbondano le trasgressioni; ma i giusti ne vedranno la ruina.

Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.

Correggi il tuo figliuolo; egli ti darà conforto, e procurerà delizie all’anima tua.

Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.

Quando non c’è visioni, il popolo è senza freno; ma beato colui che osserva la legge!

Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.

Uno schiavo non si corregge a parole; anche se comprende, non ubbidisce.

Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.

Hai tu visto un uomo precipitoso nel suo parlare? C’è più da sperare da uno stolto che da lui.

Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.

Se uno alleva delicatamente da fanciullo il suo servo, questo finirà per voler essere figliuolo.

Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.

L’uomo iracondo fa nascere contese, e l’uomo collerico abbonda in trasgressioni.

Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.

L’orgoglio abbassa l’uomo, ma chi è umile di spirito ottiene gloria.

Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.

Chi fa società col ladro odia l’anima sua; egli ode la esecrazione e non dice nulla.

Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.

La paura degli uomini costituisce un laccio, ma chi confida nell’Eterno è al sicuro.

Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.

Molti cercano il favore del principe, ma l’Eterno fa giustizia ad ognuno.

Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.

L’uomo iniquo è un abominio per i giusti, e colui che cammina rettamente è un abominio per gli empi.

Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.