Job 29

Job prit de nouveau la parole sous forme sentencieuse et dit:

Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

Oh! que ne puis-je être comme aux mois du passé, Comme aux jours où Dieu me gardait,

Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

Quand sa lampe brillait sur ma tête, Et que sa lumière me guidait dans les ténèbres!

Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

Que ne suis-je comme aux jours de ma vigueur, Où Dieu veillait en ami sur ma tente,

Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

Quand le Tout-Puissant était encore avec moi, Et que mes enfants m'entouraient;

Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

Quand mes pieds se baignaient dans la crème Et que le rocher répandait près de moi des ruisseaux d'huile!

Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

Si je sortais pour aller à la porte de la ville, Et si je me faisais préparer un siège dans la place,

Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

Les jeunes gens se retiraient à mon approche, Les vieillards se levaient et se tenaient debout.

Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

Les princes arrêtaient leurs discours, Et mettaient la main sur leur bouche;

Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

La voix des chefs se taisait, Et leur langue s'attachait à leur palais.

Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

L'oreille qui m'entendait me disait heureux, L'oeil qui me voyait me rendait témoignage;

Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

Car je sauvais le pauvre qui implorait du secours, Et l'orphelin qui manquait d'appui.

Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

La bénédiction du malheureux venait sur moi; Je remplissais de joie le coeur de la veuve.

Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

Je me revêtais de la justice et je lui servais de vêtement, J'avais ma droiture pour manteau et pour turban.

V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

J'étais l'oeil de l'aveugle Et le pied du boiteux.

Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

J'étais le père des misérables, J'examinais la cause de l'inconnu;

Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

Je brisais la mâchoire de l'injuste, Et j'arrachais de ses dents la proie.

A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

Alors je disais: Je mourrai dans mon nid, Mes jours seront abondants comme le sable;

A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

L'eau pénétrera dans mes racines, La rosée passera la nuit sur mes branches;

Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

Ma gloire reverdira sans cesse, Et mon arc rajeunira dans ma main.

Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

On m'écoutait et l'on restait dans l'attente, On gardait le silence devant mes conseils.

Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

Après mes discours, nul ne répliquait, Et ma parole était pour tous une bienfaisante rosée;

Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

Ils comptaient sur moi comme sur la pluie, Ils ouvraient la bouche comme pour une pluie du printemps.

Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

Je leur souriais quand ils perdaient courage, Et l'on ne pouvait chasser la sérénité de mon front.

Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

J'aimais à aller vers eux, et je m'asseyais à leur tête; J'étais comme un roi au milieu d'une troupe, Comme un consolateur auprès des affligés.

Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.