Proverbs 5

Poikani, ota vaari viisaudestani: kallista korvas oppiini,

Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,

Ettäs pitäisit hyvän neuvon, ja sinun huules pitäis toimen.

Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.

Sillä porton huulet ovat niin kuin mesileipä, ja hänen kitansa liukkaampi kuin öljy;

Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.

Mutta viimeiseltä karvas kuin koiruoho, ja terävä kuin kaksiteräinen miekka.

Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.

Hänen jalkansa menevät alas kuolemaan, ja hänen askeleensa joutuvat helvettiin.

Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.

Ei hän käy kohdastansa elämän tielle: huikentelevaiset ovat hänen astumisensa, niin ettei hän tiedä, kuhunka hän menee.

Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.

Niin kuulkaat nyt minua, lapseni, ja älkäät poiketko minun puheistani.

Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.

Olkoon sinun ties kaukana hänestä, ja älä lähesty hänen hänen huoneensa ovea,

Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,

Ettes antaisi kunniaas muukalaisille, ja vuosias julmille;

Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,

Ettei muukalaiset ravittaisi sinun varastas, ja sinun työs olis toisen huoneessa,

Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.

Ja sinä viimein huokaisit, koska elämäs ja hyvyytes tuhlannut olet,

I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,

Ja sanoisit: voi! kuinka minä olen vihannut hyvää neuvoa, ja sydämeni on hyljännyt kurituksen!

A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,

Ja en kuullut opettajani ääntä, enkä kallistanut korvaani opettajaini puoleen!

A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!

Minä olen lähes kaikkeen pahuuteen joutunut, kaiken kansan ja seurakunnan keskellä.

O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.

Juo vettä kaivostas, ja mitä lähteestäs vuotaa.

Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.

Anna luontolähtees vuotaa ulos, ja vesiojas kujille.

Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.

Mutta pidä ne yksinäs, ja ei yksikään muukalainen sinun kanssas.

Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.

Sinun kaivos olkoon siunattu, ja iloitse nuoruutes vaimosta.

Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.

Se on suloinen niinkuin naaras hirvi, ja otollinen niinkuin metsävuohi: hänen rakkautensa sinua aina ravitkoon; ja iloita itseäs aina hänen rakkaudestansa.

Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.

Poikani, miksis annat muukalaisen sinuas pettää, ja halajat vierasta syliä?

Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,

Sillä Herran edessä ovat kaikkien ihmisten tiet, ja hän tutkii kaikki heidän askeleensa.

Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?

Jumalattoman vääryys käsittää hänen, ja hänen syntinsä paulat ottavat hänet kiinni.

Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.

Hänen pitää kuoleman, ettei hän antanut opettaa itsiänsä, ja suuressa tyhmyydessänsä tulee hän petetyksi.

Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.