Proverbs 26

Som Sne om Somren og Regn Høsten så lidt hører Ære sig til for en Tåbe.

Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.

Som en Spurv i Fart, som en Svale i Flugt så rammer ej Banden mod sagesløs Mand.

Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.

Svøbe for Hest, Bidsel for Æsel og Ris for Tåbers Ryg.

Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.

Svar ej Tåben efter hans Dårskab, at ikke du selv skal blive som han.

Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.

Svar Tåben efter hans Dårskab, at han ikke skal tykkes sig viis.

Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.

Den afhugger Fødderne og inddrikker Vold, som sender Bud ved en Tåbe.

Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.

Slappe som den lammes Ben er Ordsprog i Tåbers Mund.

Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.

Som en, der binder Stenen fast i Slyngen, er den, der hædrer en Tåbe.

Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.

Som en Tornekæp, der falder den drukne i Hænde, er Ordsprog i Tåbers Mund.

Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.

Som en Skytte, der sårer enhver, som kommer, er den, der lejer en Tåbe og en drukken.

Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.

Som en Hund, der vender sig om til sit Spy, er en Tåbe, der gentager Dårskab.

Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.

Ser du en Mand, der tykkes sig viis, for en Tåbe er der mere Håb end for ham.

Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.

Den lade siger: "Et Rovdyr på Vejen, en Løve ude på Torvene!"

Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.

Døren drejer sig på sit Hængsel, den lade på sit Leje.

Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.

Den lade rækker til Fadet, men gider ikke føre Hånden til Munden.

Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.

Den lade tykkes sig større Vismand end syv, der har kloge Svar.

Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.

Den griber en Hund i Øret, som blander sig i uvedkommende Strid.

Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.

Som en vanvittig Mand, der udslynger Gløder, Pile og Død,

Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,

er den, der sviger sin Næste og siger: "Jeg spøger jo kun."

Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?

Er der intet Brænde, går Ilden ud, er der ingen Bagtaler, stilles Trætte.

Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.

Trækul til Gløder og Brænde til Ild og trættekær Mand til at optænde Kiv.

Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.

Bagtalerens Ord er som Lækkerbidskener, de synker dybt i Legemets Kamre.

Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

Som Sølvovertræk på et Lerkar er ondsindet Hjerte bag glatte Læber.

Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.

Avindsmand hykler med Læben, i sit Indre huser han Svig;

Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.

gør han Røsten venlig, tro ham dog ikke, thi i hans Hjerte er syvfold Gru.

Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.

Den, der dølger sit Had med Svig, hans Ondskab kommer frem i Folkets Forsamling.

Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.

I Graven, man graver, falder man selv, af Stenen, man vælter, rammes man selv.

Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.

Løgnetunge giver mange Hug, hyklersk Mund volder Fald.

Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.