Proverbs 27

Ros dig ikke af Dagen i Morgen, du ved jo ikke, hvad Dag kan bringe.

Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese.

Lad en anden rose dig, ikke din Mund, en fremmed, ikke dine egne Læber.

Nechať tě chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji.

Sten er tung, og Sand vejer til, men tung fremfor begge er Dårers Galde.

Tíž má kamen, a váhu písek, ale hněv blázna těžší jest nad to obé.

Vrede er grum, og Harme skummer, men Skinsyge, hvo kan stå for den?

Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost, ale kdo ostojí před závistí?

Hellere åbenlys Revselse end Kærlighed, der skjules.

Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné.

Vennehånds Hug er ærligt mente, Avindsmands Kys er mange.

Bezpečnější rány od přítele, než lahodná líbání nenávidícího.

Den mætte vrager Honning, alt beskt er sødt for den sultne.

Duše sytá pohrdá i medem, ale duši lačné každá hořkost sladká.

Som Fugl, der må fly fra sin Rede, er Mand, der må fly fra sit Hjem:

Jako pták zaletuje od hnízda svého, tak muž odchází od místa svého.

Olie og Røgelse fryder Sindet, men Sjælen sønderslides af Kummer.

Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní.

Slip ikke din Ven og din Faders Ven, gå ej til din Broders Hus på din Ulykkes Dag. Bedre er Nabo ved Hånden end Broder i det fjerne.

Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký.

Vær viis, min Søn, og glæd mit Hjerte, at jeg kan svare den, der smæder mig.

Buď moudrý, synu můj, a obvesel srdce mé, ať mám co odpovědíti tomu, kdož mi utrhá.

Den kloge ser Faren og søger i Skjul, tankeløse går videre og bøder,

Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí.

Tag hans Klæder, han borged for en anden, pant ham for fremmedes Skyld!

Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho.

Den, som årle højlydt velsigner sin Næste, han får det regnet for Banden.

Tomu, kdož dobrořečí příteli svému hlasem velikým, ráno vstávaje, za zlořečení počteno bude.

Ustandseligt Tagdryp en Regnvejrsdag og trættekær Kvinde ligner hinanden;

Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě;

den, som vil skjule hende, skjuler Vind, og hans højre griber i Olie.

Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici voněti bude.

Jern skærpes med Jern, det ene Menneske skærper det andet.

Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého.

Røgter man et Figentræ, spiser man dets Frugt; den, der vogter sin Herre, æres.

Kdo ostříhá fíku, jídá ovoce jeho; tak kdo ostříhá pána svého, poctěn bude.

Som i Vandspejlet Ansigt møder Ansigt, slår Menneskehjerte Menneske i Møde.

Jakož u vodě tvář proti tváři se ukazuje, tak srdce člověka člověku.

Dødsrige og Afgrund kan ikke mættes, ej heller kan Menneskens Øjne mættes.

Propast a zahynutí nebývají nasyceni, tak oči člověka nasytiti se nemohou.

Digel til Sølv og Ovn til Guld, efter sit Ry bedømmes en Mand.

Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, tak člověka pověst chvály jeho.

Om du knuste en Dåre i Morter med Støder midt imellem Gryn, hans Dårskab veg dog ej fra ham.

Bys blázna i v stupě mezi krupami píchem zopíchal, neodejde od něho bláznovství jeho.

Mærk dig, hvorledes dit Småkvæg ser ud, hav Omhu for dine Hjorde;

Pilně přihlídej k dobytku svému, pečuj o stáda svá.

thi Velstand varer ej evigt, Rigdom ikke fra Slægt til Slægt;

Nebo ne na věky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu.

er Sommergræsset svundet, Grønt spiret frem, og sankes Bjergenes Urter,

Když zroste tráva, a ukazuje se bylina, tehdáž ať se shromažďuje seno s hor.

da har du Lam til at give dig Klæder og Bukke til at købe en Mark,

Beránkové budou k oděvu tvému, a záplata pole kozelci.

Gedemælk til Mad for dig og dit Hus, til Livets Ophold for dine Piger.

Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému, ku pokrmu domu tvého, a živnosti děvek tvých.