Job 9

9:1

Så tog Job til Orde og svarede:

Odpověděv pak Job, řekl:

9:2

"Jeg ved forvist, at således er det, hvad Ret har en dødelig over for Gud?

I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?

9:3

Vilde Gud gå i Rette med ham, kan han ikke svare på et af tusind!

A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.

9:4

Viis af Hjerte og vældig i Kraft hvo trodsede ham og slap vel derfra?

Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?

9:5

Han flytter Bjerge så let som intet, vælter dem om i sin Vrede,

On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.

9:6

ryster Jorden ud af dens Fuger, så dens Grundstøtter bæver;

On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.

9:7

han taler til solen, så skinner den ikke, for Stjernerne sætter han Segl,

On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.

9:8

han udspænder Himlen ene, skrider hen over Havets Kamme,

On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.

9:9

han skabte Bjørnen, Orion, Syvstjernen og Sydens Kamre,

On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.

9:10

han øver ufattelig Vælde og Undere uden Tal!

On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.

9:11

Går han forbi mig, ser jeg ham ikke, farer han hen, jeg mærker ham ikke;

Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.

9:12

røver han, hvem mon der hindrer ham i det? Hvo siger til ham: "Hvad gør du?"

Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?

9:13

Gud lægger ikke Bånd på sin Vrede, Rahabs Hjælpere bøjed sig under ham;

Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.

9:14

hvor kan jeg da give ham Svar og rettelig føje min Tale for ham!

Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?

9:15

Har jeg end Ret, jeg kan dog ej svare, må bede min Dommer om Nåde!

Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.

9:16

Nævned jeg ham, han svared mig ikke, han hørte, tror jeg, ikke min Røst,

Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,

9:17

han, som river mig bort i Stormen, giver mig - Sår på Sår uden Grund,

Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.

9:18

ikke lader mig drage Ånde, men lader mig mættes med beskeing.

Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.

9:19

Gælder det Kæmpekraft, melder han sig! Gælder det Ret, hvo stævner ham da!

Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?

9:20

Har jeg end Ret, må min Mund dog fælde mig, er jeg end skyldfri, han gør mig dog vrang!

Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.

9:21

Skyldfri er jeg, ser bort fra min Sjæl og agter mit Liv for intet!

Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.

9:22

Lige meget; jeg påstår derfor: Skyldfri og skyldig gør han til intet!

Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.

9:23

Når Svøben kommer med Død i et Nu, så spotter han skyldfries Hjertekval;

Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;

9:24

Jorden gav han i gudløses Hånd, hylder dens Dommeres Øjne til, hvem ellers, om ikke han?

Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?

9:25

Raskere end Løberen fløj mine Dage, de svandt og så ikke Lykke,

Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.

9:26

gled hen som Både af Si, som en Ørn, der slår ned på Bytte.

Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.

9:27

Dersom jeg siger: "Mit Suk vil jeg glemme, glatte mit Ansigt og være glad,"

Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:

9:28

må jeg dog grue for al min Smerte, jeg ved, du kender mig ikke fri.

Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.

9:29

Jeg skal nu engang være skyldig, hvorfor da slide til ingen Nytte?

Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?

9:30

Toed jeg mig i Sne og tvætted i Lud mine Hænder,

Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,

9:31

du dypped mig dog i Pølen, så Klæderne væmmedes ved mig.

Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.

9:32

Thi du er ikke en Mand som jeg, så jeg kunde svare, så vi kunde gå for Retten sammen;

Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.

9:33

vi savner en Voldgiftsmand til at lægge sin Hånd på os begge!

Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.

9:34

Fried han mig for sin Stok, og skræmmed hans Rædsler mig ikke,

Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,

9:35

da talte jeg uden at frygte ham, thi min Dom om mig selv er en anden!

Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.