Job 10

Min Sjæl er led ved mit Liv, frit Løb vil jeg give min Klage over ham, i min bitre Sjælenød vil jeg tale,

Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.

sige til Gud: Fordøm mig dog ikke, lad mig vide, hvorfor du tvister med mig!

Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?

Gavner det dig at øve Vold, at forkaste det Værk, dine Hænder danned, men smile til gudløses Råd?

Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?

Har du da kødets Øjne, ser du, som Mennesker ser,

Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?

er dine Dage som Menneskets Dage, er dine År som Mandens Dage,

Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,

siden du søger efter min Brøde, leder efter min Synd,

Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?

endskønt du ved, jeg ikke er skyldig; men af din Hånd er der ingen Redning!

Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.

Dine Hænder gjorde og danned mig først, så skifter du Sind og gør mig til intet!

Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.

Kom i Hu, at du dannede mig som Ler, og til Støv vil du atter gøre mig!

Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.

Mon du ikke hældte mig ud som Mælk og lod mig skørne som Ost,

Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?

iklædte mig Hud og kød og fletted mig sammen med Ben og Sener?

Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.

Du gav mig Liv og Livskraft, din Omhu vogted min Ånd

Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.

og så gemte du dog i dit Hjerte på dette, jeg skønner, dit Øjemed var:

Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.

Synded jeg, vogted du på mig og tilgav ikke min Brøde.

Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.

Fald jeg forbrød mig, da ve mig! Var jeg retfærdig, jeg skulde dog ikke løfte mit Hoved, men mættes med Skændsel, kvæges med Nød.

Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,

Knejsed jeg, jog du mig som en Løve, handlede atter ufatteligt med mig;

Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.

nye Vidner førte du mod mig, øged din Uvilje mod mig, opbød atter en Hær imod mig!

Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.

Hvi drog du mig da af Moders Liv? Jeg burde have udåndet, uset af alle;

Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,

jeg burde have været som aldrig født, været ført til Graven fra Moders Skød.

A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.

Er ej mine Livsdage få? Så slip mig, at jeg kan kvæges lidt,

Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,

før jeg for evigt går bort til Mørkets og Mulmets Land,

Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,

Landet med bælgmørkt Mulm, med Mørke og uden Orden, hvor Lyset selv er som Mørket."

Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.