Job 8

Så tog Sjuhiten Bildad til Orde og sagde:

Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:

"Hvor længe taler du så, hvor længe skal Mundens Uvejr rase?

Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?

Mon Gud vel bøjer Retten, bøjer den Almægtige Retfærd?

Což by Bůh silný neprávě soudil,a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?

Har dine Sønner syndet imod ham, og gav han dem deres Brøde i Vold,

Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.

så søg du nu hen til Gud og bed hans Almagt om Nåde!

Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,

Såfremt du er ren og oprigtig, ja, da vil han våge over dig, genrejse din Retfærds Bolig;

A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.

din fordums Lykke vil synes ringe, såre stor skal din Fremtid blive.

A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.

Thi spørg dog den befarne Slægt, læg Mærke til Fædrenes Granskning!

Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.

Vi er fra i Går, og intet ved vi, en Skygge er vore Dage på Jord.

(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)

Mon ej de kan lære dig, sige dig det og give dig Svar af Hjertet:

Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?

Vokser der Siv, hvor der ikke er Sump, gror Nilgræs frem, hvor der ikke er Vand?

Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?

Endnu i Grøde, uden at høstes, visner det før alt andet Græs.

Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.

Så går det enhver, der glemmer Gud, en vanhelliges Håb slår fejl:

Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.

som Sommerspind er hans Tilflugt, hans Tillid er Spindelvæv;

Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.

han støtter sig til sit Hus, det falder, han klynger sig til det, ej står det fast.

Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.

I Solskinnet vokser han frodigt, hans Ranker breder sig Haven over,

Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.

i Stendynger fletter hans Rødder sig ind, han hager sig fast mellem Sten;

Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.

men rives han bort fra sit Sted, fornægter det ham: "Jeg har ikke set dig!"

A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:

Se, det er Glæden, han har af sin Vej, og af Jorden fremspirer en anden!

Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.

Se, Gud agter ej den uskyldige ringe, han holder ej fast ved de ondes Hånd.

Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:

End skal han fylde din Mund med Latter og dine Læber med Jubel;

Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,

dine Avindsmænd skal klædes i Skam og gudløses Telt ej findes mer!

Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.