Job 21

Så tog Job til Orde og svarede:

A odpovídaje Job, řekl:

"Hør dog, hør mine Ord, lad det være Trøsten, I giver!

Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.

Find jer nu i, at jeg taler, siden kan I jo håne!

Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.

Gælder min Klage Mennesker? Hvi skulde jeg ej være utålmodig?

Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?

Vend jer til mig og stivn af Rædsel, læg Hånd på Mund!

Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.

Jeg gruer, når jeg tænker derpå, mit Legeme gribes af Skælven:

Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.

De gudløse, hvorfor lever de, bliver gamle, ja vokser i Kraft?

Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?

Deres Æt har de blivende hos sig, deres Afkom for deres Øjne;

Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.

deres Huse er sikre mod Rædsler, Guds Svøbe rammer dem ikke;

Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.

ej springer deres Tyr forgæves, Koen kælver, den kaster ikke;

Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.

de slipper deres Drenge ud som Får, deres Børneflok boltrer sig ret;

Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.

de synger til Pauke og Citer, er glade til Fløjtens Toner;

Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.

de lever deres Dage i Lykke og synker med Fred i Dødsriget,

Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.

skønt de siger til Gud: "Gå fra os, at kende dine Veje er ikke vor Lyst!

Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.

Den Almægtige? Hvad han? Skal vi tjene ham? Hvad Gavn at banke på hos ham?"

Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?

Er ej deres Lykke i deres Hånd og gudløses Råd ham fjernt?

Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.

Når går de gudløses Lampe ud og når kommer Ulykken over dem? Når deler han Loddet ud i sin Vrede,

Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?

så de bliver som Strå for Vinden, som Avner, Storm fører bort?

Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

Gemmer Gud hans Ulykkeslod til hans Børn? Ham selv gengælde han, så han mærker det,

Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,

lad ham selv få sit Vanheld at se, den Almægtiges Vrede at drikke!

A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?

Thi hvad bryder han sig siden om sit Hus, når hans Måneders Tal er udrundet?

O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?

Kan man vel tage Gud i Skole, ham, som dømmer de højeste Væsner?

Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?

En dør jo på Lykkens Tinde, helt tryg og så helt uden Sorger:

Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

hans Spande er fulde af Mælk, hans Knogler af saftig Marv;

Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

med bitter Sjæl dør en anden og har aldrig nydt nogen Lykke;

Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.

de lægger sig begge i Jorden, og begge dækkes af Orme!

Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

Se, jeg kender så vel eders Tanker og de Rænker, I spinder imod mig,

Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.

når I siger: "Hvor er Stormandens Hus og det Telt, hvor de gudløse bor?"

Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?

Har I aldrig spurgt de berejste og godkendt deres Beviser:

Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,

Den onde skånes på Ulykkens Dag og frelses på Vredens Dag.

Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?

Hvem foreholder ham vel hans Færd, gengælder ham, hvad han gør?

Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?

Til Graven bæres han hen, ved hans Gravhøj holdes der Vagt;

A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.

i Dalbunden hviler han sødt, Alverden følger så efter, en Flok uden Tal gik forud for ham.

Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.

Hvor tom er den Trøst, som I giver! Eders Svar - kun Svig er tilbage!

Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.