Job 20

Så tog Na'amatiten Zofar til Orde og sagde

Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:

"Derfor bruser Tankerne i mig, og derfor stormer det i mig;

Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,

til min Skam må jeg høre på Tugt, får tankeløst Mundsvejr til Svar!

Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.

Ved du da ikke fra Arilds Tid, fra Tiden, da Mennesket sattes på Jorden,

Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,

at gudløses Jubel er kort og vanhelliges Glæde stakket?

Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

Steg end hans Hovmod til Himlen, raged hans Hoved i Sky,

Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

som sit Skarn forgår han for evigt, de, der så ham, siger: "Hvor er han?"

Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?

Han flyr som en Drøm, man finder ham ikke, som et Nattesyn jages han bort;

Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.

Øjet, der så ham, ser ham ej mer, hans Sted får ham aldrig at se igen.

Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.

Hans Sønner bejler til ringes Yndest, hans Hænder må give hans Gods tilbage.

Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.

Hans Ben var fulde af Ungdomskraft, men den lægger sig med ham i Støvet.

Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.

Er det onde end sødt i hans Mund, når han gemmer det under sin Tunge,

A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;

sparer på det og slipper det ikke, holder det fast til sin Gane,

Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:

så bliver dog Maden i hans Indre til Slangegift inden i ham;

Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.

Godset, han slugte, må han spy ud, Gud driver det ud af hans Bug,

Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.

han indsuger Slangernes Gift, og Øgleungen slår ham ihjel;

Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.

han skuer ej Strømme af Olie, Bække af Honning og Fløde;

Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.

han må af med sin Vinding, svælger den ej, får ingen Glæde af tilbyttet Gods.

Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.

Thi han knuste de ringe og lod dem ligge, ranede Huse, han ej havde bygget.

Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.

Thi han har ingen Hjælp af sin Rigdom, trods sine Skatte reddes han ikke;

Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.

ingen gik fri for hans Glubskhed, derfor varer hans Lykke ikke;

Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.

midt i sin Overflod har han det trangt, al Slags Nød kommer over ham.

Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.

For at fylde hans Bug sender Gud sin Vredes Glød imod ham, lader sin Harme regne på ham.

By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.

Flyr han for Brynje af Jern, så gennemborer ham Kobberbuen;

Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.

en Kni kommer ud af hans Ryg, et lynende Stål af hans Galde; over ham falder Rædsler,

Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.

idel Mørke er opsparet til ham; Ild, der ej blæses op, fortærer ham, æder Levningen i hans Telt.

Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.

Himlen bringer hans Brøde for Lyset, og Jorden rejser sig mod ham.

Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.

Hans Huses Vinding må bort, rives bort på Guds Vredes Dag.

Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.

Slig er den gudløses Lod fra Gud og Lønnen fra Gud for hans Brøde!

Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.