Proverbs 8

Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?

[] Bilgelik çağırıyor, Akıl sesini yükseltiyor.

Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,

Yol kenarındaki tepelerin başında, Yolların birleştiği yerde duruyor o.

U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:

Kentin girişinde, kapıların yanında, Sesini yükseltiyor:

Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.

“Ey insanlar, size sesleniyorum, Çağrım insan soyunadır!

Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.

Ey bön kişiler, ihtiyatlı olmayı öğrenin; Sağduyulu olmayı öğrenin, ey akılsızlar!

Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.

Söylediğim yetkin sözleri dinleyin, Ağzımı doğruları söylemek için açarım.

Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.

Ağzım gerçeği duyurur, Çünkü dudaklarım kötülükten iğrenir.

Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.

Ağzımdan çıkan her söz doğrudur, Yoktur eğri ya da sapık olanı.

Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.

Apaçıktır hepsi anlayana, Bilgiye erişen, doğruluğunu bilir onların.

Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.

Gümüş yerine terbiyeyi, Saf altın yerine bilgiyi edinin.

Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.

Çünkü bilgelik mücevherden değerlidir, Dilediğin hiçbir şey onunla kıyaslanamaz.

Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.

Ben bilgelik olarak ihtiyatı kendime konut edindim. Bilgi ve sağgörü bendedir.

Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.

RAB’den korkmak kötülükten nefret etmek demektir. Kibirden, küstahlıktan, Kötü yoldan, sapık ağızdan nefret ederim.

Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.

Öğüt ve sağlam karar bana özgüdür. Akıl ve güç kaynağı benim.

Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.

Krallar sayemde egemenlik sürer, Hükümdarlar adil kurallar koyar.

Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.

Önderler, adaletle yöneten soylular Sayemde yönetirler.

Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.

Beni sevenleri ben de severim, Gayretle arayan beni bulur.

Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.

Zenginlik ve onur, Kalıcı değerler ve bolluk bendedir.

Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.

Meyvem altından, saf altından, Ürünüm seçme gümüşten daha iyidir.

Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,

Doğruluk yolunda, Adaletin izinden yürürüm.

Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.

Böylelikle, beni sevenleri servet sahibi yapar, Hazinelerini doldururum.

Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.

[] RAB yaratma işine başladığında İlk beni yarattı,

Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.

Dünya var olmadan önce, Ta başlangıçta, öncesizlikte yerimi aldım.

Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.

Enginler yokken, Suları bol pınarlar yokken doğdum ben.

Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;

Dağlar daha oluşmadan, Tepeler belirmeden, RAB dünyayı, kırları Ve dünyadaki toprağın zerresini yaratmadan doğdum.

Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.

Dağlar daha oluşmadan, Tepeler belirmeden, RAB dünyayı, kırları Ve dünyadaki toprağın zerresini yaratmadan doğdum.

Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;

RAB gökleri yerine koyduğunda oradaydım, Engin denizleri ufukla çevirdiğinde,

Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;

Bulutları oluşturduğunda, Denizin kaynaklarını güçlendirdiğinde,

Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:

Sular buyruğundan öte geçmesinler diye Denize sınır çizdiğinde, Dünyanın temellerini pekiştirdiğinde,

Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;

Baş mimar olarak O’nun yanındaydım. Gün be gün sevinçle dolup taştım, Huzurunda hep coştum.

Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.

O’nun dünyası mutluluğum, İnsanları sevincimdi.

A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.

Çocuklarım, şimdi beni dinleyin: Yolumu izleyenlere ne mutlu!

Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.

Uyarılarımı dinleyin ve bilge kişiler olun, Görmezlikten gelmeyin onları.

Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.

Beni dinleyen, Her gün kapımı gözleyen, Kapımın eşiğinden ayrılmayan kişiye ne mutlu!

Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.

Çünkü beni bulan yaşam bulur Ve RAB’bin beğenisini kazanır.

Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.

Beni gözardı edense kendine zarar verir, Benden nefret eden, ölümü seviyor demektir.”