Job 21

A odpovídaje Job, řekl:

Então Jó respondeu:

Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.

Ouvi atentamente as minhas palavras; seja isto a vossa consolação.

Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.

Sofrei-me, e eu falarei; e, havendo eu falado, zombai.

Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?

É porventura do homem que eu me queixo? Mas, ainda que assim fosse, não teria motivo de me impacientar?

Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.

Olhai para mim, e pasmai, e ponde a mão sobre a boca.

Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.

Quando me lembro disto, me perturbo, e a minha carne estremece de horror.

Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?

Por que razão vivem os ímpios, envelhecem, e ainda se robustecem em poder?

Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.

Os seus filhos se estabelecem à vista deles, e os seus descendentes perante os seus olhos.

Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.

As suas casas estão em paz, sem temor, e a vara de Deus não está sobre eles.

Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.

O seu touro gera, e não falha; pare a sua vaca, e não aborta.

Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.

Eles fazem sair os seus pequeninos, como a um rebanho, e suas crianças andam saltando.

Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.

Levantam a voz, ao som do tamboril e da harpa, e regozijam-se ao som da flauta.

Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.

Na prosperidade passam os seus dias, e num momento descem à cova.

Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.

Eles dizem a Deus: retira-te de nós, pois não desejamos ter conhecimento dos teus caminhos.

Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?

Que é o Todo-Poderoso, para que nós o sirvamos? E que nos aproveitará, se lhe fizermos orações?

Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.

Vede, porém, que eles não têm na mão a prosperidade; esteja longe de mim o conselho dos ímpios!

Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?

Quantas vezes sucede que se apague a lâmpada dos ímpios? Que lhes sobrevenha a sua destruição? Que Deus na sua ira lhes reparta dores?

Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

Que eles sejam como a palha diante do vento, e como a pragana, que o redemoinho arrebata?

Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,

Deus, dizeis vós, reserva a iniquidade do pai para seus filhos, mas é a ele mesmo que Deus deveria punir, para que o conheça.

A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?

Vejam os seus próprios olhos a sua ruina, e beba ele do furor do Todo-Poderoso.

O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?

Pois, que lhe importa a sua casa depois de morto, quando lhe for cortado o número dos seus meses?

Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?

Acaso se ensinará ciência a Deus, a ele que julga os excelsos?

Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

Um morre em plena prosperidade, inteiramente sossegado e tranquilo;

Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

com os seus baldes cheios de leite, e a medula dos seus ossos umedecida.

Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.

Outro, ao contrário, morre em amargura de alma, não havendo provado do bem.

Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

Juntamente jazem no pó, e os vermes os cobrem.

Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.

Eis que conheço os vossos pensamentos, e os maus intentos com que me fazeis injustiça.

Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?

Pois dizeis: Onde está a casa do príncipe, e onde a tenda em que morava o ímpio?

Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,

Porventura não perguntastes aos viandantes? E não aceitais o seu testemunho,

Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?

de que o mau é preservado no dia da destruição, e poupado no dia do furor?

Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?

Quem acusará diante dele o seu caminho? E quem lhe dará o pago do que fez?

A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.

Ele é levado para a sepultura, e vigiam-lhe o túmulo.

Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.

Os torrões do vale lhe são doces, e o seguirão todos os homens, como ele o fez aos inumeráveis que o precederam.

Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.

Como, pois, me ofereceis consolações vãs, quando nas vossas respostas só resta falsidade?