Job 21

A odpovídaje Job, řekl:

Da tok Job til orde og sa:

Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.

Hør aktsomt på mitt ord og la dette være den trøst I yder mig!

Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.

Tål mig, så jeg kan få tale, og når jeg har talt, kan du spotte.

Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?

Mon min klage gjelder et menneske? Eller hvorfor skulde min ånd ikke bli utålmodig?

Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.

Vend eder til mig og bli forferdet og legg hånd på munn!

Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.

Kommer jeg det i hu, så forferdes jeg, og mitt kjød gripes av skjelving.

Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?

Hvorfor blir de ugudelige i live, blir gamle og tiltar endog i velmakt?

Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.

De ser sine barn trives omkring sig, og sine efterkommere har de for sine øine.

Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.

Deres hus er sikre mot redsler, og Guds ris kommer ikke over dem.

Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.

Hans okse parrer sig og spiller ikke, hans ku kalver og kaster ikke i utide.

Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.

De slipper sine barn ut som småfeet, og deres smågutter hopper omkring.

Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.

De synger til tromme og citar, og de gleder sig ved fløitens lyd.

Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.

De lever sine dager i lykke, og i et øieblikk farer de ned til dødsriket.

Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.

Og dog sa de til Gud: Vik fra oss! Vi har ikke lyst til å kjenne dine veier.

Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?

Hvad er den Allmektige, at vi skulde tjene ham, og hvad gagn skulde vi ha av å vende oss til ham med bønn?

Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.

Ja, men deres lykke står ikke i deres egen hånd. - De ugudeliges tanker er langt fra mine tanker.

Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?

Hvor ofte utslukkes vel de ugudeliges lampe, og hvor ofte hender det at ulykke kommer over dem? Hvor ofte tildeler han dem vel smerter i sin vrede?

Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

Hvor ofte blir de vel som strå for vinden, som agner stormen fører bort?

Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,

Men Gud gjemmer hans straff til hans barn. - Ja, men han burde straffe ham selv, så han fikk kjenne det.

A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?

Med egne øine burde han få se sin undergang, og av den Allmektiges vrede burde han få drikke selv.

O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?

For hvad bryr han sig om sitt hus efter sin død, når hans måneders tall er ute?

Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?

Vil nogen lære Gud visdom, han som dømmer de høieste?

Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

Den ene dør midt i sin velmakt, helt trygg og rolig;

Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

hans kar var fulle av melk, og margen i hans ben var saftfull.

Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.

Den andre dør med sorg i hjertet og har aldri nytt nogen lykke.

Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

Begge ligger de i støvet, og makk dekker dem.

Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.

Se, jeg kjenner eders tanker og de onde råd hvormed I gjør urett mot mig;

Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?

for I sier: Hvor er tyrannens hus, og hvor er det telt de ugudelige bor i?

Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,

Har I aldri spurt dem som har faret vidt omkring? Og I vil vel ikke forkaste deres vidnesbyrd,

Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?

at den onde spares på ulykkens dag, på vredens dag føres han unda.

Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?

Hvem foreholder ham hans ferd like i hans ansikt? og når han gjør noget, hvem gjengjelder ham det?

A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.

Til graven bæres han med ære, og over gravhaugen holder de vakt.

Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.

Søt er hans hvile i dalens muld, og alle mennesker vandrer i hans spor, og det er ikke tall på dem som har gått foran ham.

Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.

Hvor kan I da trøste mig med så tom en trøst? Av eders svar blir det bare troløshet tilbake.