Psalms 104

Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

Mon âme, bénis l'Eternel! Eternel, mon Dieu, tu es infiniment grand! Tu es revêtu d'éclat et de magnificence!

Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

Il s'enveloppe de lumière comme d'un manteau; Il étend les cieux comme un pavillon.

Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

Il forme avec les eaux le faîte de sa demeure; Il prend les nuées pour son char, Il s'avance sur les ailes du vent.

Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

Il fait des vents ses messagers, Des flammes de feu ses serviteurs.

Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

Il a établi la terre sur ses fondements, Elle ne sera jamais ébranlée.

Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

Tu l'avais couverte de l'abîme comme d'un vêtement, Les eaux s'arrêtaient sur les montagnes;

K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

Elles ont fui devant ta menace, Elles se sont précipitées à la voix de ton tonnerre.

(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

Des montagnes se sont élevées, des vallées se sont abaissées, Au lieu que tu leur avais fixé.

Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

Tu as posé une limite que les eaux ne doivent point franchir, Afin qu'elles ne reviennent plus couvrir la terre.

Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

Il conduit les sources dans des torrents Qui coulent entre les montagnes.

A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

Elles abreuvent tous les animaux des champs; Les ânes sauvages y étanchent leur soif.

Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

Les oiseaux du ciel habitent sur leurs bords, Et font résonner leur voix parmi les rameaux.

Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

De sa haute demeure, il arrose les montagnes; La terre est rassasiée du fruit de tes oeuvres.

Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

Il fait germer l'herbe pour le bétail, Et les plantes pour les besoins de l'homme, Afin que la terre produise de la nourriture,

A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

Le vin qui réjouit le coeur de l'homme, Et fait plus que l'huile resplendir son visage, Et le pain qui soutient le coeur de l'homme.

Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

Les arbres de l'Eternel se rassasient, Les cèdres du Liban, qu'il a plantés.

Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

C'est là que les oiseaux font leurs nids; La cigogne a sa demeure dans les cyprès,

Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

Les montagnes élevées sont pour les boucs sauvages, Les rochers servent de retraite aux damans.

Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

Il a fait la lune pour marquer les temps; Le soleil sait quand il doit se coucher.

Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

Tu amènes les ténèbres, et il est nuit: Alors tous les animaux des forêts sont en mouvement;

Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

Les lionceaux rugissent après la proie, Et demandent à Dieu leur nourriture.

Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

Le soleil se lève: ils se retirent, Et se couchent dans leurs tanières.

Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

L'homme sort pour se rendre à son ouvrage, Et à son travail, jusqu'au soir.

Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

Que tes oeuvres sont en grand nombre, ô Eternel! Tu les as toutes faites avec sagesse. La terre est remplie de tes biens.

V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

Voici la grande et vaste mer: Là se meuvent sans nombre Des animaux petits et grands;

Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

Là se promènent les navires, Et ce léviathan que tu as formé pour se jouer dans les flots.

Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

Tous ces animaux espèrent en toi, Pour que tu leur donnes la nourriture en son temps.

Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

Tu la leur donnes, et ils la recueillent; Tu ouvres ta main, et ils se rassasient de biens.

Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

Tu caches ta face: ils sont tremblants; Tu leur retires le souffle: ils expirent, Et retournent dans leur poussière.

Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

Tu envoies ton souffle: ils sont créés, Et tu renouvelles la face de la terre.

Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

Que la gloire de l'Eternel subsiste à jamais! Que l'Eternel se réjouisse de ses oeuvres!

On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

Il regarde la terre, et elle tremble; Il touche les montagnes, et elles sont fumantes.

Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

Je chanterai l'Eternel tant que je vivrai, Je célébrerai mon Dieu tant que j'existerai.

Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

Que mes paroles lui soient agréables! Je veux me réjouir en l'Eternel.

Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.

Que les pécheurs disparaissent de la terre, Et que les méchants ne soient plus! Mon âme, bénis l'Eternel! Louez l'Eternel!