Psalms 104

Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

Min sjæl, lov Herren! Herren min Gud, du er såre stor! Du er klædt i Højhed og Herlighed,

Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

hyllet i Lys som en Kappe! Himlen spænder du ud som et Telt;

Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

du hvælver din Højsal i Vandene, gør Skyerne til din Vogn, farer frem på Vindens Vinger;

Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

Vindene gør du til Sendebud, Ildsluer til dine Tjenere!

Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

Du fæsted Jorden på dens Grundvolde, aldrig i Evighed rokkes den;

Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

Verdensdybet hylled den til som en Klædning, Vandene stod over Bjerge.

K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

For din Trusel flyede de, skræmtes bort ved din Tordenrøst,

(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

for op ad Bjerge og ned i Dale til det Sted, du havde beredt dem;

Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

du satte en Grænse, de ej kommer over, så de ikke igen skal tilhylle Jorden.

Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

Kilder lod du rinde i Dale, hen mellem Bjerge flød de;

A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

de læsker al Markens Vildt, Vildæsler slukker deres Tørst;

Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

over dem bygger Himlens Fugle, mellem Grenene lyder deres Kvidder.

Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

Fra din Højsal vander du Bjergene, Jorden mættes fra dine Skyer;

Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

du lader Græs gro frem til Kvæget og Urter til Menneskets Tjeneste, så du frembringer Brød af Jorden

A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

og Vin, der glæder Menneskets Hjerte, og lader Ansigtet glinse af Olie, og Brødet skal styrke Menneskets Hjerte.

Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

HERRENs Træer bliver mætte, Libanons Cedre, som han har plantet,

Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

hvor Fuglene bygger sig Rede; i Cypresser har Storken sin Bolig.

Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

Højfjeldet er for Stenbukken, Klipperne Grævlingens Tilflugt.

Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

Du skabte Månen for Festernes Skyld, Solen kender sin Nedgangs Tid;

Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

du sender Mørke, Natten kommer, da rører sig alle Skovens Dyr;

Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

de unge Løver brøler efter Rov, de kræver deres Føde af Gud.

Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

De sniger sig bort, når Sol står op, og lægger sig i deres Huler;

Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

Mennesket går til sit Dagværk, ud til sin Gerning, til Kvæld falder på.

Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

Hvor mange er dine Gerninger, HERRE, du gjorde dem alle med Visdom; Jorden er fuld af, hvad du har skabt!

V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

Der er Havet, stort og vidt, der vrimler det uden Tal af Dyr, både små og store;

Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

Skibene farer der, Livjatan, som du danned til Leg deri.

Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

De bier alle på dig, at du skal give dem Føde i Tide;

Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

du giver dem den, og de sanker, du åbner din Hånd, og de mættes med godt.

Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

Du skjuler dit Åsyn, og de forfærdes; du tager deres Ånd, og de dør og vender tilbage til Støvet;

Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

du sender din Ånd, og de skabes, Jordens Åsyn fornyer du.

Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

HERRENs Herlighed vare evindelig, HERREN glæde sig ved sine Værker!

On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

Et Blik fra ham, og Jorden skælver, et Stød fra ham, og Bjergene ryger

Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

Jeg vil synge for HERREN, så længe jeg lever, lovsynge min Gud, den Tid jeg er til.

Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

Min Sang være ham til Behag, jeg har min Glæde i HERREN.

Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.

Måtte Syndere svinde fra Jorden og gudløse ikke mer være til! Min Sjæl, lov HERREN! Halleluja!