Proverbs 5

Sine moj, čuj moju mudrost, prigni uho mojoj razboritosti

Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,

da sačuvaš oprez, da ti usne zadrže znanje.

Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.

Jer s usana žene preljubnice kaplje med i nepce joj je glađe od ulja,

Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.

ali je ona naposljetku gorka kao pelin, oštra kao dvosjekli mač.

Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.

Njene noge silaze k smrti, a koraci vode u Podzemlje.

Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.

Ona ne pazi na put života, ne mari što su joj staze kolebljive.

Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.

Zato me sada poslušaj, sine, i ne odstupaj od riječi mojih usta.

Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.

Neka je put tvoj daleko od nje i ne približuj se vratima njezine kuće,

Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,

da drugima ne bi dao svoju slavu i okrutnima svoje godine;

Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,

da se ne bi tuđinci nasitili tvoga dobra i da tvoja zaslužba ne ode u tuđu kuću;

Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.

da ne ridaš na koncu kad ti nestane tijela i puti

I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,

i da ne kažeš: "Oh, kako sam mrzio pouku i kako mi je srce preziralo ukor!

A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,

I ne slušah glasa svojih učitelja, niti priklonih uho onima što me poučavahu.

A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!

I umalo ne zapadoh u svako zlo, usred zbora i zajednice!"

O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.

Pij vodu iz svoje nakapnice i onu što teče iz tvoga studenca.

Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.

Moraju li se tvoji izvori razlijevati i tvoji potoci teći ulicama?

Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.

Nego neka oni budu samo tvoji, a ne i tuđinaca koji su uza te.

Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.

Neka je blagoslovljen izvor tvoj i raduj se sa ženom svoje mladosti:

Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.

neka ti je kao mila košuta i ljupka gazela, neka te grudi njene opajaju u svako doba, njezina ljubav zatravljuje bez prestanka!

Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.

TÓa zašto bi se, sine moj, zanosio preljubnicom i grlio tuđinki njedra?

Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,

Jer pred Jahvinim su očima čovjekovi putovi i on motri sve njegove staze.

Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?

Opakoga će uhvatiti njegova zloća i sapet će ga užad njegovih grijeha.

Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.

Umrijet će jer nema pouke, propast će zbog svoje goleme gluposti.

Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.