Job 9

9:1

Job progovori i reče:

Odpověděv pak Job, řekl:

9:2

"Zaista, dobro ja znadem da je tako: kako da pred Bogom čovjek ima pravo?

I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?

9:3

Ako bi se tkogod htio prÓeti s njime, odvratio mu ne bi ni jednom od tisuću.

A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.

9:4

Srcem on je mudar, a snagom svesilan, i tko bi se njemu nekažnjeno opro?

Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?

9:5

On brda premješta, a ona to ne znaju, u jarosti svojoj on ih preokreće.

On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.

9:6

Pokreće on zemlju sa njezina mjesta, iz temelja njene potresa stupove.

On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.

9:7

Kad zaprijeti suncu, ono se ne rađa, on pečatom svojim i zvijezde pečati.

On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.

9:8

Jedini on je nebesa razapeo i pučinom morskom samo on hodao.

On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.

9:9

Stvorio je Medvjede i Oriona, Vlašiće i zvijezđa na južnome nebu.

On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.

9:10

Tvorac on je djela silnih, nepojmljivih čudesa koja se izbrojit' ne mogu.

On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.

9:11

Ide pored mene, a ja ga ne vidim; evo, on prolazi - ja ga ne opažam.

Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.

9:12

Ugrabi li što, tko će mu to priječit, i tko ga pitat smije: 'Što si učinio?'

Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?

9:13

Bog silni srdžbu svoju ne opoziva: pred njim poniču saveznici Rahaba.

Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.

9:14

Pa kako onda da njemu odgovorim, koju riječ da protiv njega izaberem?

Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?

9:15

I da sam u pravu, odvratio ne bih, u suca svojega milost bih molio.

Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.

9:16

A kad bi se na zov moj i odazvao, vjerovao ne bih da on glas moj sluša.

Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,

9:17

Jer, za dlaku jednu on mene satire, bez razloga moje rane umnožava.

Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.

9:18

Ni časa jednoga predahnut' mi ne da, nego mene svakom gorčinom napaja!

Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.

9:19

Ako je na snagu - tÓa on je najjači! Ako je na pravdu - tko će njega na sud?

Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?

9:20

Da sam i prav, usta bi me osudila, da sam i nevin, zlim bi me proglasila.

Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.

9:21

A jesam li nevin? Ni sam ne znam više, moj je život meni sasvim omrzao!

Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.

9:22

Jer, to je svejedno; i zato ja kažem: nevina i grešnika on dokončava.

Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.

9:23

I bič smrtni kad bi odjednom ubijo ... ali on se ruga nevolji nevinih.

Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;

9:24

U zemlji predanoj u šake zlikovaca, on oči sucima njezinim zastire. Ako on to nije, tko je drugi onda?

Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?

9:25

Od skoroteče su brži moji dani, bježe daleko, nigdje dobra ne videć.'

Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.

9:26

K'o čamci od rogoza hitro promiču, k'o orao na plijen kada se zaleti.

Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.

9:27

Kažem li: zaboravit ću jadikovku, razvedrit ću lice i veseo biti,

Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:

9:28

od mojih me muka groza obuzima, jer znadem da me ti ne držiš nevinim.

Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.

9:29

Ako li sam grešan, tÓa čemu onda da zalud mučim sebe.

Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?

9:30

Kad bih i sniježnicom sebe ja isprao, kad bih i lugom ruke svoje umio,

Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,

9:31

u veću bi me nečist opet gurnuo, i moje bi me se gnušale haljine!

Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.

9:32

Nije čovjek k'o ja da se s njime pravdam i na sud da idem s njim se parničiti.

Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.

9:33

Niti kakva suca ima među nama da ruke svoje stavi na nas dvojicu,

Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.

9:34

da šibu njegovu od mene odmakne, da užas njegov mene više ne plaši!

Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,

9:35

Govorit ću ipak bez ikakva straha, jer ja nisam takav u svojim očima!

Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.