Job 8

Bildan iz Šuaha progovori tad i reče:

Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:

"Dokad ćeš jošte govoriti tako, dokle će ti riječ kao vihor biti?

Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?

TÓa zar može Bog pravo pogaziti, može li pravdu izvrnut' Svesilni?

Což by Bůh silný neprávě soudil,a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?

Ako mu djeca tvoja sagriješiše, preda ih zato bezakonju njinu.

Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.

Al' ako Boga potražiš iskreno i od Svesilnog milost ti izmoliš;

Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,

ako li budeš čist i neporočan, odsad će svagda on nad tobom bdjeti i obnovit će kuću pravedniku.

A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.

Bit će malena tvoja sreća prošla prema budućoj što te očekuje.

A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.

No pitaj samo prošle naraštaje, na mudrost pređa njihovih pripazi.

Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.

Od jučer mi smo i ništa ne znamo, poput sjene su na zemlji nam dani.

(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)

Oni će te poučit' i reći ti, iz srca će svog izvući besjede:

Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?

'Izvan močvare zar će rogoz nići? Zar će bez vode trstika narasti?

Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?

Zeleni se sva, al' i nekošena usahne prije svake druge trave.

Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.

To je kob svakog tko Boga zaboravi; tako propada nada bezbožnika:

Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.

Nit je tanana njegovo uzdanje, a ufanje mu kuća paukova.

Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.

Nasloni li se, ona mu se ljulja, prihvati li se, ona mu se ruši.

Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.

Zeleni se i sav na suncu buja, vrt su mu cio mladice prerasle.

Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.

Svojim korijenjem krš je isprepleo te život crpe iz živa kamena.

Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.

A kad ga s mjesta njegova istrgnu, ono ga niječe: 'Nikada te ne vidjeh!'

A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:

I evo gdje na putu sada trune dok drugo bilje već niče iz zemlje.

Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.

Ne, Bog neće odbacit' neporočne, niti će rukom poduprijet' opake.

Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:

Smijeh će ti opet ispuniti usta, s usana će odjeknuti klicanje.

Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,

Dušmane će ti odjenut' sramota i šatora će nestat' zlikovačkog.'"

Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.