Job 21

Job progovori i reče:

A odpovídaje Job, řekl:

"Slušajte, slušajte dobro što ću reći, utjehu mi takvu barem udijelite.

Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.

Otrpite da riječ jednu ja izrečem, kad završim, tad se rugajte slobodno.

Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.

Zar protiv čovjeka dižem ja optužbu? Kako da strpljenje onda ne izgubim?

Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?

Pogledajte na me: užas će vas spopast', rukom ćete svoja zakloniti usta;

Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.

pomislim li na to, prestravim se i sam i čitavim svojim tad protrnem tijelom.

Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.

Zašto na životu ostaju zlikovci i, što su stariji, moćniji bivaju?

Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?

Potomstvo njihovo s njima napreduje a izdanci im se množe pred očima.

Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.

Strah nikakav kuće njihove ne mori i šiba ih Božja ostavlja na miru.

Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.

Njihovi bikovi plode pouzdano, krave im se tele i ne jalove se.

Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.

K'o jagnjad djeca im slobodno skakuću, veselo igraju njihovi sinovi.

Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.

Oni pjevaju uz harfe i bubnjeve i vesele se uz zvukove svirale.

Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.

Dane svoje završavaju u sreći, u Podzemlje oni silaze spokojno.

Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.

A govorili su Bogu: 'Ostavi nas, ne želimo znati za tvoje putove!

Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.

TÓa tko je Svesilni da njemu služimo i kakva nam korist da ga zazivamo?'

Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?

Zar svoju sreću u ruci ne imahu, makar do Njega ne drže ništa oni?

Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.

Zar se luč opakog kada ugasila? Zar se na njega oborila nesreća? Zar mu u gnjevu svom On skroji sudbinu?

Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?

Zar je kao slama na vjetru postao, kao pljeva koju vihor svud raznosi?

Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

Hoće l' ga kaznit' Bog u njegovoj djeci? Ne, njega nek' kazni da sam to osjeti!

Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,

Vlastitim očima nek' rasap svoj vidi, neka se napije srdžbe Svesilnoga!

A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?

TÓa što poslije smrti on za dom svoj mari kad će se presjeć' niz njegovih mjeseci?

O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?

Ali tko će Boga učiti mudrosti, njega koji sudi najvišim bićima?

Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?

Jedan umire u punom blagostanju, bez briga ikakvih, u potpunom miru,

Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

bokova od pretiline otežalih i kostiju sočne moždine prepunih.

Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

A drugi umire s gorčinom u duši, nikad nikakve ne okusivši sreće.

Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.

Obojica leže zajedno u prahu, crvi ih jednako prekrivaju oba.

Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

O, znam dobro kakve vaše su namjere, kakve zlosti protiv mene vi snujete.

Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.

Jer pitate: 'Gdje je kuća plemićeva, šator u kojem stanovahu opaki?'

Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?

Niste li na cesti putnike pitali, zar njihovo svjedočanstvo ne primate:

Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,

'Opaki je u dan nesreće pošteđen i u dan Božje jarosti veseo je.'

Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?

Al' na postupcima tko će mu predbacit' i tko će mu vratit' što je počinio?

Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?

A kad ga na kraju na groblje odnesu, na grobni mu humak postavljaju stražu.

A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.

Lake su mu grude zemlje u dolini dok za njime ide čitavo pučanstvo.

Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.

O, kako su vaše utjehe isprazne! Kakva su prijevara vaši odgovori!"

Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.