Job 20

Sofar iz Naamata progovori tad i reče:

Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:

"Misli me tjeraju da ti odgovorim, i zato u meni vri to uzbuđenje

Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,

dok slušam ukore koji me sramote, al' odgovor mudar um će moj već naći.

Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.

Zar tebi nije od davnine poznato, otkad je čovjek na zemlju stavljen bio,

Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,

da je kratka vijeka radost opakoga, da kao tren prođe sreća bezbožnička.

Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

Pa ako stasom i do neba naraste, ako mu se glava dotakne oblaka,

Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

poput utvare on zauvijek nestaje; koji ga vidješe kažu: 'Gdje je sad on?'

Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?

Kao san bez traga on se rasplinjuje, nestaje ga kao priviđenja noćnog.

Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.

Nijedno ga oko više gledat neće, niti će ga mjesto njegovo vidjeti

Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.

Njegovu će djecu gonit' siromasi: rukama će svojim vraćati oteto.

Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.

Kosti su njegove bujale mladošću; gle, zajedno s njome pokošen je sada.

Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.

Zlo bijaše slatko njegovim ustima te ga je pod svojim jezikom skrivao;

A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;

sladio se pazeć' da ga ne proguta i pod nepcem svojim zadržavao ga.

Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:

Ali hrana ta mu trune u utrobi, otrovom zmijskim u crijevima postaje.

Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.

Blago progutano mora izbljuvati. Bog će ga istjerat' njemu iz utrobe.

Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.

Iz zmijine glave otrov je sisao: sada umire od jezika gujina.

Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.

Potoke ulja on gledat' više neće, ni vidjet' gdje rijekom med i mlijeko teku.

Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.

Vratit će dobitak ne okusivši ga, neće uživat' u plodu trgovine.

Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.

Jer je sirotinju gnjeo i tlačio, otimao kuće koje ne sazida,

Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.

jer ne bješe kraja požudi njegovoj, njegova ga blaga neće izbaviti.

Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.

Jer mu proždrljivost ništa ne poštedi, ni sreća njegova dugo trajat neće.

Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.

Sred izobilja u škripcu će se naći, svom će snagom na nj se oboriti bijeda.

Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.

I dok hranom bude trbuh svoj punio, Bog će na nj pustiti jarost svoga gnjeva, sasut' dažd strelica na meso njegovo.

By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.

Ako i izmakne gvozdenom oružju, luk će mjedeni njega prostrijeliti.

Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.

Strijelu bi izvuk'o, al' mu probi leđa, a šiljak blistavi viri mu iz žuči. Kamo god krenuo, strepnje ga vrebaju,

Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.

na njega tmine sve tajom očekuju. Vatra ga ništi, ni od kog zapaljena, i proždire sve pod njegovim šatorom.

Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.

Gle, nebo krivicu njegovu otkriva i čitava zemlja na njega se diže.

Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.

Njegovu će kuću raznijeti poplava, otplaviti je u dan Božje jarosti.

Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.

Takvu sudbinu Bog priprema zlikovcu i takvu baštinu on mu dosuđuje."

Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.