Psalms 104

(По слав. 103) Благославяй ГОСПОДА, душо моя! ГОСПОДИ, Боже мой, Ти си много велик, облечен си с величие и блясък.

Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

Ти си, който се покрива със светлина като с наметало и простира небесата като завеса,

Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

който гради превъзвишените Си заселища във водите, който прави облаците Своя колесница, който се носи на крилете на вятъра,

Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

който прави ангелите Си ветрове и служителите Си — пламтящ огън.

Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

Той е основал земята на основите й, тя няма да се поклати до века.

Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

Покрил си я с бездната като с дреха, водите застанаха над планините.

Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

При Твоето смъмряне те побягнаха, при гласа на гърма Ти се спуснаха в бяг.

K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

Планините се издигнаха, долините се снишиха на мястото, което си определил за тях.

(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

Поставил си граница, така че да не могат да преминат, и те няма да се върнат и да покрият земята.

Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

Ти си, който изпраща извори в долините и те текат между планините.

Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

Поят всички животни на полето и дивите магарета утоляват жаждата си.

A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

При тях обитават небесните птици и пеят между клоните.

Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

Ти си, който напоява планините от превъзвишените Си заселища и земята се насища с плода на делата Ти.

Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

Ти си, който кара тревата да расте за добитъка и полската трева — за служба на човека, за да изважда храна от земята,

Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

и вино, което весели сърцето на човека, така че да прави да блести лицето му като от масло, и хляб, който подкрепя сърцето на човека.

A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

Дърветата на ГОСПОДА се наситиха, ливанските кедри, които Той е насадил,

Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

където птиците свиват гнездата си и щъркелът, чийто дом са елхите.

Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

Високите планини са за дивите кози, канарите са убежище за скокливите мишки.

Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

Той е направил луната за определяне на времената и слънцето знае залеза си.

Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

Ти спускаш тъмнина и става нощ, в нея ходят всички горски зверове.

Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

Лъвчетата реват за плячка и искат храната си от Бога.

Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

Слънцето изгрява, те се оттеглят и лягат в бърлогите си.

Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

Човекът излиза на работата си и на труда си до вечерта.

Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

ГОСПОДИ, колко многобройни са Твоите дела! Всички тях Ти си извършил с мъдрост. Земята е пълна с Твоите творения.

Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

Ето голямото и широко море, там гъмжат безброй живи същества — малки и големи.

V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

Там се движат корабите, левиатанът, който си създал да играе в него.

Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

Всички тези чакат Теб — да им дадеш храната им на времето й.

Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

Ти им даваш и те събират, отваряш ръката Си и те се насищат с добро.

Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

Скриваш лицето Си и те се смущават, отнемаш дъха им и те издъхват и се връщат в пръстта си.

Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

Изпращаш Духа Си и те се създават, и подновяваш лицето на земята.

Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

Нека бъде вечна славата на ГОСПОДА, нека се радва ГОСПОД в делата Си!

Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

Той е, който поглежда към земята и тя трепери, докосва планините и те димят.

On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

Ще пея на ГОСПОДА, докато съм жив, ще пея псалми на моя Бог, докато съществувам.

Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

Нека Му бъде угодно размишлението ми. Ще се радвам в ГОСПОДА!

Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

Нека изчезнат грешните на земята и безбожните да ги няма вече. Благославяй ГОСПОДА, душо моя! Алилуя!

Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.