Ephesians 5

Buďtež tedy následovníci Boží, jakožto synové milí.

A choďtež v lásce, jakož i Kristus miloval nás, a vydal sebe samého za nás, dar a obět Bohu u vůni rozkošnou.

Smilstvo pak a všeliká nečistota, neb lakomství, aniž jmenováno buď mezi vámi, jakož sluší na svaté,

A tolikéž mrzkost, ani bláznové mluvení, ani šprýmování, kteréžto věci jsou nenáležité, ale raději ať jest díků činění.

Víte zajisté o tom, že žádný smilník aneb nečistý, ani lakomec, (jenž jest modloslužebník,) nemá dědictví v království Kristově a Božím.

Žádný vás nesvoď marnými řečmi; nebo pro takové věci přichází hněv Boží na syny nepoddané.

Nebývejtež tedy účastníci jejich.

Byli jste zajisté někdy temnosti, ale již nyní jste světlo v Pánu. Jakožto synové světla choďte,

(Nebo ovoce Ducha záleží ve vší dobrotě, a spravedlnosti, a v pravdě,)

O to stojíce, což by se dobře líbilo Pánu.

A neobcujte s skutky neužitečnými tmy, ale raději je trescete.

Nebo což se tajně děje od nich, mrzko jest o tom i mluviti.

Všecko pak, což bývá trestáno, od světla bývá zjeveno; nebo to, což všecko zjevuje, světlo jest.

Protož praví: Probuď se ty, jenž spíš, a vstaň z mrtvých, a zasvítíť se tobě Kristus.

Viztež tedy, kterak byste opatrně chodili, ne jako nemoudří, ale jako moudří,

Vykupujíce čas; nebo dnové zlí jsou.

Protož nebývejte neopatrní, ale rozumějící, která by byla vůle Páně.

A neopíjejte se vínem, v němžto jest prostopášnost, ale naplněni buďte Duchem svatým,

Mluvíce sobě vespolek v žalmích, a v chvalách, a v písničkách duchovních, zpívajíce a plésajíce v srdcích vašich Pánu,

Díky činíce vždycky ze všeho ve jménu Pána našeho Jezukrista Bohu a Otci,

Poddáni jsouce jedni druhým v bázni Boží.

Ženy mužům svým poddány buďte jako Pánu.

Nebo muž jest hlava ženy, jako i Kristus jest hlava církve, a onť jest Spasitel těla.

A tak jakož církev poddána jest Kristu, tak i ženy mužům svým ať jsou poddány ve všem.

Muži milujte ženy své, jako i Kristus miloval církev, a vydal sebe samého za ni,

Aby ji posvětil, očistiv ji obmytím vody v slovu,

Aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poskvrny, ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá a bez úhony.

Takť jsou povinni muži milovati ženy své jako svá vlastní těla. Kdo miluje ženu svou, sebeť samého miluje.

Žádný zajisté nikdy těla svého neměl v nenávisti, ale krmí a chová je, jakožto i Pán církev.

Neboť jsme údové těla jeho, z masa jeho a z kostí jeho.

A protoť opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budouť dva jedno tělo.

Tajemství toto veliké jest, ale já pravím o Kristu a o církvi.

Avšak i vy, jeden každý z vás, manželku svou tak jako sám sebe miluj. Žena pak ať se bojí muže svého.