Proverbs 26

Yaz ortasında kar, hasatta yağmur uygun olmadığı gibi, Akılsıza da onur yakışmaz.
Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
Öteye beriye uçuşan serçe Ve kırlangıç gibi, Hak edilmemiş lanet de tutmaz.
Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
Ata kırbaç, eşeğe gem, Akılsızın sırtına da değnek gerek.
Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
Akılsıza ahmaklığına göre karşılık verme, Yoksa sen de onun düzeyine inersin.
Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
Akılsıza ahmaklığına uygun karşılık ver, Yoksa kendini bilge sanır.
Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
Akılsızın eliyle haber gönderen, Kendi ayaklarını kesen biri gibi, Kendine zarar verir.
Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
Akılsızın ağzında özdeyiş, Kötürümün sarkan bacakları gibidir.
Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
Akılsızı onurlandırmak, Taşı sapana bağlamak gibidir.
Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
Sarhoşun elindeki dikenli dal ne ise, Akılsızın ağzında özdeyiş de odur.
Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
Oklarını gelişigüzel fırlatan okçu neyse, Yoldan geçen akılsızı ya da sarhoşu ücretle tutan da öyledir.
Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
[] Ahmaklığını tekrarlayan akılsız, Kusmuğuna dönen köpek gibidir.
Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
Kendini bilge gören birini tanıyor musun? Akılsız bile ondan daha umut vericidir.
Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
Tembel, “Yolda aslan var, Sokaklarda aslan dolaşıyor” der.
Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
Menteşeleri üzerinde dönen kapı gibi, Tembel de yatağında döner durur.
Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
Tembel elini sahana daldırır, Yeniden ağzına götürmeye üşenir.
Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
Tembel kendini, Akıllıca yanıt veren yedi kişiden daha bilge sanır.
Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
Kendini ilgilendirmeyen bir kavgaya bulaşan kişi, Yoldan geçen köpeği kulaklarından tutana benzer.
Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
Ateşli ve öldürücü oklar savuran bir deli neyse, Komşusunu aldatıp, “Şaka yapıyordum” Diyen de öyledir.
Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
Ateşli ve öldürücü oklar savuran bir deli neyse, Komşusunu aldatıp, “Şaka yapıyordum” Diyen de öyledir.
Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
Odun bitince ateş söner, Dedikoducu yok olunca kavga diner.
Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
Kor için kömür, ateş için odun neyse, Çekişmeyi alevlendirmek için kavgacı da öyledir.
Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
Dedikodu tatlı lokma gibidir, İnsanın ta içine işler.
Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
Okşayıcı dudaklarla kötü yürek, Sırlanmış toprak kaba benzer.
Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
Yüreği nefret dolu kişi sözleriyle niyetini gizlemeye çalışır, Ama içi hile doludur.
Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
Güzel sözlerine kanma, Çünkü yüreğinde yedi iğrenç şey vardır.
Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
Nefretini hileyle örtse bile, Kötülüğü toplumun önünde ortaya çıkar.
Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
Başkasının kuyusunu kazan içine kendi düşer, Taşı yuvarlayan altında kalır.
Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
Yalancı dil incittiği kişilerden nefret eder, Yaltaklanan ağızdan yıkım gelir.
Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.