Job 30

MAS ahora los más mozos de días que yo, se ríen de mí; Cuyos padres yo desdeñara ponerlos con los perros de mi ganado.
Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
Porque ¿para qué yo habría menester la fuerza de sus manos, En los cuales había perecido con el tiempo?
Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
Por causa de la pobreza y del hambre andaban solos; Huían á la soledad, á lugar tenebroso, asolado y desierto.
Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
Que cogían malvas entre los arbustos, Y raíces de enebro para calentarse.
Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
Eran echados de entre las gentes, Y todos les daban grita como al ladrón.
Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
Habitaban en las barrancas de los arroyos, En las cavernas de la tierra, y en las rocas.
Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
Bramaban entre las matas, Y se reunían debajo de las espinas.
V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
Hijos de viles, y hombres sin nombre, Más bajos que la misma tierra.
Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
Y ahora yo soy su canción, Y he sido hecho su refrán.
Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
Abomínanme, aléjanse de mí, Y aun de mi rostro no detuvieron su saliva.
V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
Porque Dios desató mi cuerda, y me afligió, Por eso se desenfrenaron delante de mi rostro.
Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
Á la mano derecha se levantaron los jóvenes; Empujaron mis pies, Y sentaron contra mí las vías de su ruina.
Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
Mi senda desbarataron, Aprovecháronse de mi quebrantamiento, Contra los cuales no hubo ayudador.
Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
Vinieron como por portillo ancho, Revolviéronse á mi calamidad.
Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
Hanse revuelto turbaciones sobre mí; Combatieron como viento mi alma, Y mi salud pasó como nube
Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
Y ahora mi alma está derramada en mí; Días de aflicción me han aprehendido.
A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
De noche taladra sobre mí mis huesos, Y mis pulsos no reposan.
Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
Con la grande copia de materia mi vestidura está demudada; Cíñeme como el cuello de mi túnica.
Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
Derribóme en el lodo, Y soy semejante al polvo y á la ceniza.
Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
Clamo á ti, y no me oyes; Preséntome, y no me atiendes.
Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
Haste tornado cruel para mí: Con la fortaleza de tu mano me amenazas.
Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
Levantásteme, é hicísteme cabalgar sobre el viento, Y disolviste mi sustancia.
Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
Porque yo conozco que me reduces á la muerte; Y á la casa determinada á todo viviente.
Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
Mas él no extenderá la mano contra el sepulcro; ¿Clamarán los sepultados cuando él los quebrantare?
Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
¿No lloré yo al afligido? Y mi alma ¿no se entristeció sobre el menesteroso?
Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
Cuando esperaba yo el bien, entonces vino el mal; Y cuando esperaba luz, la oscuridad vino.
Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
Mis entrañas hierven, y no reposan; Días de aflicción me han sobrecogido.
Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
Denegrido ando, y no por el sol: Levantádome he en la congregación, y clamado.
Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
He venido á ser hermano de los dragones, Y compañero de los búhos.
Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
Mi piel está denegrida sobre mí, Y mis huesos se secaron con ardentía.
Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
Y hase tornado mi arpa en luto, Y mi órgano en voz de lamentadores.
A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.