Job 29

Y VOLVIÓ Job á tomar su propósito, y dijo:
Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
¡Quién me tornase como en los meses pasados, Como en los días que Dios me guardaba,
Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
Cuando hacía resplandecer su candela sobre mi cabeza, Á la luz de la cual yo caminaba en la oscuridad;
Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
Como fué en los días de mi mocedad, Cuando el secreto de Dios estaba en mi tienda;
Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
Cuando aún el Omnipotente estaba conmigo, Y mis hijos alrededor de mi;
Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
Cuando lavaba yo mis caminos con manteca, Y la piedra me derramaba ríos de aceite!
Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
Cuando salía á la puerta á juicio, Y en la plaza hacía preparar mi asiento,
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
Los mozos me veían, y se escondían; Y los viejos se levantaban, y estaban en pie;
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
Los príncipes detenían sus palabras, Ponían la mano sobre su boca;
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
La voz de los principales se ocultaba, Y su lengua se pegaba á su paladar:
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
Cuando los oídos que me oían, me llamaban bienaventurado, Y los ojos que me veían, me daban testimonio:
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
Porque libraba al pobre que gritaba, Y al huérfano que carecía de ayudador.
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
La bendición del que se iba á perder venía sobre mí; Y al corazón de la viuda daba alegría.
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
Vestíame de justicia, y ella me vestía como un manto; Y mi toca era juicio.
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
Yo era ojos al ciego, Y pies al cojo.
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
Á los menesterosos era padre; Y de la causa que no entendía, me informaba con diligencia:
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
Y quebraba los colmillos del inicuo, Y de sus dientes hacía soltar la presa.
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
Y decía yo: En mi nido moriré, Y como arena multiplicaré días.
A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
Mi raíz estaba abierta junto á las aguas, Y en mis ramas permanecía el rocío.
Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
Mi honra se renovaba en mí, Y mi arco se corroboraba en mi mano.
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
Oíanme, y esperaban; Y callaban á mi consejo.
Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
Tras mi palabra no replicaban, Y mi razón destilaba sobre ellos.
Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
Y esperábanme como á la lluvia, Y abrían su boca como á la lluvia tardía.
Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
Si me reía con ellos, no lo creían: Y no abatían la luz de mi rostro.
Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
Calificaba yo el camino de ellos, y sentábame en cabecera; Y moraba como rey en el ejército, Como el que consuela llorosos.
Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.