Job 29

Giobbe riprese il suo discorso e disse:

Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

"Oh foss’io come ne’ mesi d’una volta, come ne’ giorni in cui Dio mi proteggeva,

Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

quando la sua lampada mi risplendeva sul capo, e alla sua luce io camminavo nelle tenebre!

Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

Oh fossi com’ero a’ giorni della mia maturità, quando Iddio vegliava amico sulla mia tenda,

Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

quando l’Onnipotente stava ancora meco, e avevo i miei figliuoli d’intorno;

Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

quando mi lavavo i piedi nel latte e dalla roccia mi fluivano ruscelli d’olio!

Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

Allorché uscivo per andare alla porta della città e mi facevo preparare il seggio sulla piazza,

Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

i giovani, al vedermi, si ritiravano, i vecchi s’alzavano e rimanevano in piedi;

Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

i maggiorenti cessavan di parlare e si mettevan la mano sulla bocca;

Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

la voce dei capi diventava muta, la lingua s’attaccava al loro palato.

Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

L’orecchio che mi udiva, mi diceva beato; l’occhio che mi vedeva mi rendea testimonianza,

Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

perché salvavo il misero che gridava aiuto, e l’orfano che non aveva chi lo soccorresse.

Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

Scendea su me la benedizione di chi stava per perire, e facevo esultare il cuor della vedova.

Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

La giustizia era il mio vestimento ed io il suo; la probità era come il mio mantello e il mio turbante.

V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

Ero l’occhio del cieco, il piede dello zoppo;

Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

ero il padre de’ poveri, e studiavo a fondo la causa dello sconosciuto.

Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

Spezzavo la ganascia all’iniquo, e gli facevo lasciar la preda che avea fra i denti.

A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

E dicevo: "Morrò nel mio nido, e moltiplicherò i miei giorni come la rena;

A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

le mie radici si stenderanno verso l’acque, la rugiada passerà la notte sui miei rami;

Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

la mia gloria sempre si rinnoverà, e l’arco rinverdirà nella mia mano".

Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

Gli astanti m’ascoltavano pieni d’aspettazione, si tacevan per udire il mio parere.

Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

Quand’avevo parlato, non replicavano; la mia parola scendeva su loro come una rugiada.

Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

E m’aspettavan come s’aspetta la pioggia; aprivan larga la bocca come a un acquazzone di primavera.

Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

Io sorridevo loro quand’erano sfiduciati; e non potevano oscurar la luce del mio volto.

Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

Quando andavo da loro, mi sedevo come capo, ed ero come un re fra le sue schiere, come un consolatore in mezzo agli afflitti.

Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.