Job 21

Allora Giobbe rispose e disse:

A odpovídaje Job, řekl:

"Porgete bene ascolto alle mie parole, e sia questa la consolazione che mi date.

Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.

Sopportatemi, lasciate ch’io parli, e quando avrò parlato tu mi potrai deridere.

Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.

Mi lagno io forse d’un uomo? E come farei a non perder la pazienza?

Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?

Guardatemi, stupite, e mettetevi la mano sulla bocca.

Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.

Quando ci penso, ne sono smarrito, e la mia carne e presa da raccapriccio.

Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.

Perché mai vivono gli empi? Perché arrivano alla vecchiaia ed anche crescon di forze?

Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?

La loro progenie prospera, sotto ai loro sguardi, intorno ad essi, e i lor rampolli fioriscon sotto gli occhi loro.

Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.

La loro casa è in pace, al sicuro da spaventi, e la verga di Dio non li colpisce.

Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.

Il loro toro monta e non falla, la loro vacca figlia senz’abortire.

Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.

Mandan fuori come un gregge i loro piccini, e i loro figliuoli saltano e ballano.

Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.

Cantano a suon di timpano e di cetra, e si rallegrano al suon della zampogna.

Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.

Passano felici i loro giorni, poi scendono in un attimo nel soggiorno dei morti.

Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.

Eppure, diceano a Dio: "Ritirati da noi! Noi non ci curiamo di conoscer le tue vie!

Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.

Che è l’Onnipotente perché lo serviamo? che guadagneremo a pregarlo?"

Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?

Ecco, non hanno essi in mano la loro felicita? (lungi da me il consiglio degli empi!)

Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.

Quando avvien mai che la lucerna degli empi si spenga, che piombi loro addosso la ruina, e che Dio, nella sua ira, li retribuisca di pene?

Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?

Quando son essi mai come paglia al vento, come pula portata via dall’uragano?

Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

"Iddio", mi dite, "serba castigo pei figli dell’empio". Ma punisca lui stesso! che lo senta lui,

Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,

che vegga con gli occhi propri la sua ruina, e beva egli stesso l’ira dell’Onnipotente!

A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?

E che importa all’empio della sua famiglia dopo di lui, quando il numero dei suoi mesi e ormai compiuto?

O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?

S’insegnerà forse a Dio la scienza? a lui che giudica quelli di lassù?

Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?

L’uno muore in mezzo al suo benessere, quand’è pienamente tranquillo e felice,

Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

ha i secchi pieni di latte, e fresco il midollo dell’ossa.

Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

L’altro muore con l’amarezza nell’anima, senz’aver mai gustato il bene.

Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.

Ambedue giacciono ugualmente nella polvere, e i vermi li ricoprono.

Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

Ah! li conosco i vostri pensieri, e i piani che formate per abbattermi!

Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.

Voi dite: "E dov’è la casa del prepotente? dov’è la tenda che albergava gli empi?"

Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?

Non avete dunque interrogato quelli che hanno viaggiato? Voi non vorrete negare quello che attestano;

Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,

che, cioè, il malvagio è risparmiato nel dì della ruina, che nel giorno dell’ira egli sfugge.

Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?

Chi gli rimprovera in faccia la sua condotta? Chi gli rende quel che ha fatto?

Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?

Egli è portato alla sepoltura con onore, e veglia egli stesso sulla sua tomba.

A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.

Lievi sono a lui le zolle della valle; dopo, tutta la gente segue le sue orme; e, anche prima, una folla immensa fu come lui.

Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.

Perché dunque m’offrite consolazioni vane? Delle vostre risposte altro non resta che falsità".

Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.