Job 13

Siehe, das alles hat mein Auge gesehen, mein Ohr gehört und sich gemerkt.

Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.

So viel ihr wisset, weiß auch ich; ich stehe nicht hinter euch zurück.

Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.

Doch zu dem Allmächtigen will ich reden, und vor Gott mich zu rechtfertigen begehre ich;

Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

ihr hingegen seid Lügenschmiede, nichtige Ärzte, ihr alle!

Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

O daß ihr doch stille schwieget! das würde euch zur Weisheit gereichen.

Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

Höret doch meine Rechtfertigung, und horchet auf die Beweisgründe meiner Lippen!

Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.

Wollt ihr für Gott Unrecht reden, und für ihn Trug reden?

Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

Wollt ihr für ihn Partei nehmen? oder wollt ihr für Gott rechten?

Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

Ist es gut für euch, daß er euch erforsche? oder werdet ihr ihn täuschen, wie man einen Menschen täuscht?

Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

Strafen wird er euch, wenn ihr im Geheimen die Person ansehet.

V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.

Wird nicht seine Hoheit euch bestürzen, und sein Schrecken auf euch fallen?

Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?

Eure Denksprüche sind Sprüche von Asche, eure Schutzwehren erweisen sich als Schutzwehren von Lehm.

Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

Schweiget, laßt mich, und ich will reden, was auch über mich ergehen möge.

Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.

Warum sollte ich mein Fleisch zwischen meine Zähne nehmen, und mein Leben meiner Hand anvertrauen?

Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

Siehe, tötet er mich, ich werde auf ihn warten, nur will ich meine Wege ihm ins Angesicht rechtfertigen.

By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

Auch das wird mir zur Rettung sein, daß ein Ruchloser nicht vor sein Angesicht kommen darf.

Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

Höret, höret meine Rede, und meine Erklärung dringe in eure Ohren!

Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.

Siehe doch, ich habe die Rechtssache gerüstet! Ich weiß, daß ich Recht behalten werde.

Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.

Wer ist es, der mit mir rechten könnte? Denn dann wollte ich schweigen und verscheiden.

Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

Nur zweierlei tue mir nicht; dann werde ich mich nicht vor deinem Angesicht verbergen.

Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

Deine Hand entferne von mir, und dein Schrecken ängstige mich nicht.

Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.

So rufe denn, und ich will antworten, oder ich will reden, und erwidere mir!

Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

Wie viele Missetaten und Sünden habe ich? Laß mich meine Übertretung und meine Sünde wissen!

Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

Warum verbirgst du dein Angesicht, und hältst mich für deinen Feind?

Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

Willst du ein verwehtes Blatt hinwegschrecken, und die dürre Stoppel verfolgen?

Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

Denn Bitteres verhängst du über mich, und lässest mich erben die Missetaten meiner Jugend;

Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

und meine Füße legst du in den Stock, und beobachtest alle meine Pfade, grenzest dir ein die Sohlen meiner Füße;

A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

da ich doch zerfalle wie Moder, wie ein Kleid, das die Motte zerfressen hat.

Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.