Proverbs 14

Viisas vaimo rakentaa huoneensa, vaan hullu kukistaa sen teollansa.

Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.

Joka vaeltaa oikiaa tietä, se pelkää Herraa; mutta se, joka poikkee pois tieltänsä, ylönkatsoo hänen.

Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.

Tyhmän suussa on ylpeyden vitsa; vaan viisasten huulet varjelevat heitä.

V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.

Jossa ei härkiä ole, siinä seimet puhtaana ovat; vaan jossa juhdat työtä tekevät, siinä tuloa kyllä on.

Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.

Totinen todistaja välttää valhetta; vaan väärä todistaja rohkiasti valhettelee.

Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.

Pilkkaaja etsii viisautta, ja ei löydä; vaan toimelliset viisauden huokiasti saavat.

Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.

Mene pois tyhmän tyköä; sillä et sinä opi mitään häneltä.

Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.

Toimellisen viisaus on teistänsä ottaa vaarin; vaan tyhmäin hulluus on sula petos.

Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.

Tyhmä nauraa syntiä, mutta hurskasten välillä on hyvä suosio.

Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.

Koska sydän on murheellinen, niin ei auta ulkonainen ilo.

Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.

Jumalattomain huoneet kukistetaan, vaan jumalisten majat viheriöitsevät.

Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.

Monella on tie mielestänsä oikia, vaan viimeiseltä johdattaa se kuolemaan.

Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.

Naurun jälkeen tulee murhe, ja ilon perästä suru.

Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.

Tyhmälle tapahtuu laittamisensa jälkeen, vaan hyvä ihminen asetetaan hänen ylitsensä.

Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.

Taitamatoin uskoo kaikki, mutta ymmärtäväinen ottaa teistänsä vaarin.

Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.

Viisas pelkää ja karttaa pahaa, vaan tyhmä päätähavin menee.

Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.

Äkillinen ihminen tekee hullun töitä, ja kavala ihminen tulee vihattavaksi.

Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.

Taitamattomat perivät tyhmyyden; vaan se on toimellisten kruunu, että he toimellisesti tekevät.

Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.

Häijyn täytyy kumartaa hyviä, ja jumalattomat vanhurskasten porteissa.

Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.

Köyhää vihaavat hänen lähimmäisensäkin; vaan rikkaalla on monta ystävää.

Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.

Joka katsoo lähimmäisensä ylön. hän tekee syntiä; vaan autuas on se, joka viheliäistä armahtaa.

Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.

Jotka viekkaudessa vaeltavat, niiltä puuttuu; mutta jotka hyvää ajattelevat, niille tapahtuu hyvyys ja uskollisuus.

Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.

Jossa työtä tehdään, siinä kyllä on; vaan joka tyhjiin puheisiin tyytyy, siinä on köyhyys.

Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.

Viisasten rikkaus on heidän kruununsa, mutta tyhmäin hulluus on hulluus.

Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.

Uskollinen todistaja vapahtaa hengen, vaan väärä todistaja pettää.

Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.

Joka Herraa pelkää, hänellä on vahva linna, ja hänen lapsensa varjellaan.

V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.

Herran pelko on elämän lähde, että kuoleman nuora välttää taidetaan.

Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

Koska kuninkaalla on paljo väkeä, se on hänen kunniansa; vaan koska vähä on väkeä, se tekee päämiehen kehnoksi.

Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.

Joka on pitkämielinen, se on viisas; vaan joka äkillinen on, se ilmoittaa tyhmyyden.

Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu,ale náhlý pronáší bláznovství.

Leppyinen sydän on ruumiin elämä; vaan kateus on märkä luissa.

Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.

Joka köyhälle tekee väkivaltaa, hän laittaa hänen luojaansa; vaan joka armahtaa vaivaista, se kunnioittaa Jumalaa.

Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.

Pahuutensa tähden jumalatoin kukistetaan; vaan vanhurskas on kuolemassakin rohkia.

Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.

Toimellisen sydämessä lepää viisaus; mutta mitä tyhmäin mielessä on, se tulee ilmi.

V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.

Vanhurskaus korottaa kansan, vaan synti on kansan häpiä.

Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.

Toimellinen palvelia on kuninkaalle otollinen; vaan häpiällistä palveliaa ei hän kärsi.

Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.