Proverbs 13

Viisas poika ottaa isänsä kurituksen, mutta pilkkaaja ei tottele rangaistusta.

Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.

Suunsa hedelmästä kukin nautitsee hyvää, vaan jumalattomain sielu vääryyttä.

Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.

Joka suunsa hallitsee, hän saa elää; vaan joka suunsa toimettomasti avajaa, se tulee hämmästykseen.

Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.

Laiska pyytää ja ei saa, mutta viriät saavat yltäkylläisesti.

Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.

Vanhurskas vihaa valhetta, mutta jumalatoin häpäisee ja pilkkaa itsiänsä.

Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.

Vanhurskaus varjelee nuhteettoman, mutta jumalatoin meno kukistaa syntisen.

Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.

Moni on köyhä suuressa rikkaudessa, ja moni rikas köyhyydessänsä.

Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.

Rikkaudellansa taitaa joku lunastaa henkensä; mutta joka köyhä on, ei hän kuule kuritusta.

Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.

Vanhurskasten valkeus tekee iloiseksi, vaan jumalattomain kynttilä sammuu.

Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.

Ylpeiden seassa on aina riita, mutta viisaus saattaa ihmisen toimelliseksi.

Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.

Rikkaus vähenee tuhlatessa, vaan koossa pitäin se enenee.

Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.

Viivytetty toivo vaivaa sydäntä; vaan kuin se tulee, jota hän toivoo, se on elämän puu.

Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.

Joka sanan katsoo ylön, hän turmelee itsensä; mutta joka käskyä pelkää, hän rauhassa vaeltaa.

Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.

Viisaan oppi on elämän lähde, Välttämään kuoleman paulaa.

Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

Hyvä neuvo on otollinen; vaan ylönkatsojain tie on kova.

Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.

Viisas tekee kaiken toimellisesti, vaan hullu ilmoittaa tyhmyyden.

Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.

Jumalatoin sanansaattaja lankee onnettomuuteen, vaan totinen lähetys on terveellinen.

Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.

Joka kurituksen hylkää, hänellä on köyhyys ja häpiä; vaan joka antaa itsensä rangaista, hän tulee kunniaan.

Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.

Kun toivo tulee täytetyksi, niin sydän iloitsee; mutta joka pahuutta välttää; on hulluille kauhistukseksi.

Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.

Joka viisasten kanssa käyskentelee, hän tulee viisaaksi; vaan joka hulluin kumppani on, hän tulee vahinkoon.

Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.

Pahuus noudattaa syntisiä, mutta vanhurskaille kostetaan hyvyydellä.

Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.

Hyvällä on perilliset lasten lapsissa; vaan syntisen tavara vanhurskaalle säästetään.

Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.

Paljo ruokaa on köyhän kynnössä; vaan jotka vääryyttä tekevät, ne hukkuvat.

Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.

Joka vitsaansa säästää, hän vihaa lastansa; vaan joka häntä rakastaa, hän aikanansa sitä kurittaa.

Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.

Vanhurskas syö, että hänen sielunsa ravittaisiin; vaan jumalattomain vatsa on tyytymätöin.

Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.