Proverbs 15

Suloinen vastaus hillitse vihan, mutta kova sana saattaa mielen karvaaksi.
Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.
Viisasten kieli saattaa opetuksen suloiseksi, vaan tyhmäin suu aina hulluuta sylkee.
Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.
Herran silmät katselevat joka paikassa, sekä pahat että hyvät.
Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.
Terveellinen kieli on elämän puu: vaan valhettelevainen saattaa sydämen kivun.
Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.
Tyhmä laittaa isänsä kurituksen; vaan joka rangaistuksen ottaa, hän tulee taitavaksi.
Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.
Vanhurskaan huoneessa on yltäkyllä; vaan jumalattoman saalis on hävintö.
V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.
Viisasten huulet jakavat neuvoa; vaan tyhmäin sydän ei ole niin.
Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.
Jumalattoman uhri on Herralle kauhistus; vaan jumalisten rukous on hänelle otollinen.
Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.
Jumalattoman tie on Herralle kauhistus; vaan joka vanhursjautta noudattaa, on hänelle rakas.
Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.
Kuritus on sille paha, joka hylkää tiensä: ja joka rangaistusta vihaa, hänen pitää kuoleman.
Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.
Helvetti ja kadotus on Herran edessä: kunka paljon enemmin ihmisten lasten sydämet.
Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských?
Ei pilkkaaja rakasta sitä, joka häntä rankaisee, ja ei hän mene viisasten tykö.
Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.
Iloinen sydän tekee iloiset kasvot; vaan koska sydän on surullinen, niin rohkeus raukee.
Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.
Ymmärtäväinen sydän etsii viisautta; vaan tyhmäin suu tyhmyydellä ravitaan.
Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.
Surullisella ihmisellä ei ole koskaan hyvää päivää; vaan jolla hyvä sydän on, hänellä on joka päivä vieraspito.
Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.
Parempi on vähä Herran pelvossa, kuin suuri tavara ilman lepoa.
Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.
Parempi on ateria kaalia rakkaudessa, kuin syötetty härkä vihassa.
Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.
Vihainen mies saattaa toran matkaan; mutta kärsivällinen asettaa riidan.
Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.
Laiskan tie on orjantappurainen; vaan hurskasten tie on tasainen.
Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.
Viisas poika iloittaa isänsä, ja hullu ihminen häpäisee äitinsä.
Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.
Hulluulle on tyhmyys iloksi; vaan toimellinen mies pysyy oikialla tiellä.
Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.
Aivoitus raukee ilman neuvoaa; vaan jossa monta neuvonantajaa on, se on vahva.
Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.
Se on ihmisen ilo, että hän toimella vastata taitaa, ja aikanansa sanottu sana on otollinen.
Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!
Elämän tie johdattaa viisaan ylöspäin, välttämään helvettiä, joka alhaalla on.
Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole.
Herra ylpeiden huoneet kukistaa, ja vahvistaa lesken rajat.
Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.
Ilkiäin aivoitukset ovat Herralle kauhistukseksi; vaan toimellinen puhe on otollinen.
Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.
Ahneudella voitetut kukistavat oman huoneensa; vaan joka lahjoja vihaa, saa elää.
Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.
Vanhurskaan sydän ajattelee vastausta; vaan jumalattoman suu ammuntaa pahaa.
Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.
Herra on kaukana jumalattomista; vaan hän kuulee vanhurskasten rukoukset.
Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.
Suloinen kasvo iloittaa sydämen: hyvä sanoma tekee luut lihaviksi.
To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.
Korva, joka kuulee elämän rangaistusta, on asuva viisasten seassa.
Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.
Joka ei itsiänsä salli kurittaa, se katsoo ylön sielunsa; vaan joka rangaistusta kuulee, hän tulee viisaaksi.
Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.
Herran pelko on kuritus viisauteen, ja kunnian edellä käy nöyryys.
Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.