Proverbs 14

Visdom bygger sit hus,dårskabs hænder river det ned.

Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.

Hvo redeligt vandrer, frygter HERREN, men den, som går Krogveje, agter ham ringe.

Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.

I Dårens Mund er Ris til hans Ryg, for de vise står Læberne Vagt.

V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.

Når der ikke er Okser, er Laden tom, ved Tyrens Kraft bliver Høsten stor.

Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.

Sanddru Vidne lyver ikke, det falske Vidne farer med Løgn.

Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.

Spotter søger Visdom, men finder den ikke, til Kundskab kommer forstandig let.

Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.

Gå fra en Mand, som er en Tåbe, der mærker du intet til Kundskabs Læber.

Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.

Den kloge i sin Visdom er klar på sin Vej, men Tåbers Dårskab er Svig.

Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.

Med Dårer driver Skyldofret Spot, men Velvilje råder iblandt retsindige.

Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.

Hjertet kender sin egen Kvide, fremmede blander sig ej i dets Glæde.

Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.

Gudløses Hus lægges øde, retsindiges Telt står i Blomst.

Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.

Mangen Vej synes Manden ret, og så er dens Ende dog Dødens Veje.

Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.

Selv under Latter kan Hjertet lide, og Glædens Ende er Kummer.

Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.

Af sine Veje mættes den frafaldne, af sine Gerninger den, som er god.

Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.

Den tankeløse tror hvert Ord, den kloge overtænker sine Skridt.

Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.

Den vise ængstes og skyr det onde, Tåben buser sorgløs på.

Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.

Den hidsige bærer sig tåbeligt ad, man hader rænkefuld Mand.

Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.

De tankeløse giver dårskab i Arv, de kloge efterlader sig Kundskab.

Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.

Onde må bukke for gode, gudløse stå ved retfærdiges Døre.

Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.

Fattigmand hades endog af sin Ven, men Rigmands Venner er mange.

Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.

Den, der foragter sin Næste, synder, lykkelig den, der har Medynk med arme.

Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.

De, som virker ondt, farer visselig vild; de, som virker godt, finder Nåde og Trofasthed.

Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.

Ved al Slags Møje vindes der noget, Mundsvejr volder kun Tab.

Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.

De vises Krone er Kløgt, Tåbers Krans er Dårskab.

Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.

Sanddru Vidne frelser Sjæle; den, som farer med Løgn, bedrager.

Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.

Den stærkes Tillid er HERRENs Frygt, hans Sønner skal have en Tilflugt.

V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.

HERRENs Frygt er en Livsens Kilde, derved undgås Dødens Snarer.

Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

At Folket er stort, er Kongens Hæder, Brist på Folk er Fyrstens Fald.

Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.

Den sindige er rig på Indsigt, den heftige driver det vidt i Dårskab.

Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu,ale náhlý pronáší bláznovství.

Sagtmodigt Hjerte er Liv for Legemet, Avind er Edder i Benene.

Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.

At kue den ringe er Hån mod hans Skaber, han æres ved Medynk med fattige.

Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.

Ved sin Ondskab styrtes den gudløse, ved lydefri Færd er retfærdige trygge.

Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.

Visdom bor i forstandiges Hjerte, i Tåbers Indre kendes den ikke.

V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.

Retfærdighed løfter et Folk, men Synd er Folkenes Skændsel.

Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.

En klog Tjener har Kongens Yndest, en vanartet rammer hans Vrede.

Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.