Job 5

Råb kun! Giver nogen dig Svar? Og til hvem af de Hellige vender du dig?

Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?

Thi Dårens Harme koster ham Livet, Tåbens Vrede bliver hans Død.

Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.

Selv har jeg set en Dåre rykkes op, hans Bolig rådne brat;

Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:

hans Sønner var uden Hjælp, trådtes ned i Porten, ingen reddede dem;

Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.

sultne åd deres Høst, de tog den, selv mellem Torne, og tørstige drak deres Mælk.

Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.

Thi Vanheld vokser ej op af Støvet, Kvide spirer ej frem af Jorden,

Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.

men Mennesket avler Kvide, og Gnisterne flyver til Vejrs.

Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.

Nej, jeg vilde søge til Gud og lægge min Sag for ham,

Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,

som øver ufattelig Vælde og Undere uden Tal,

Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,

som giver Regn på Jorden og nedsender Vand over Marken

Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,

for at løfte de bøjede højt, så de sørgende opnår Frelse,

Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,

han, som krydser de kloges Tanker, så de ikke virker noget, der varer,

Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,

som fanger de vise i deres Kløgt, så de listiges Råd er forhastet;

Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.

i Mørke raver de, selv om Dagen, famler ved Middag, som var det Nat.

Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.

Men han frelser den arme fra Sværdet og fattig af stærkes Hånd,

Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.

så der bliver Håb for den ringe og Ondskaben lukker sin Mund.

Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.

Held den Mand, som revses at Gud; ringeagt ej den Almægtiges Tugt!

Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.

Thi han sårer, og han forbinder, han slår, og hans Hænder læger.

Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.

Seks Gange redder han dig i Trængsel, syv går Ulykken uden om dig;

Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.

han frier dig fra Døden i Hungersnød, i Krig fra Sværdets Vold;

V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.

du er gemt for Tungens Svøbe, har intet at frygte, når Voldsdåd kommer;

Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.

du ler ad Voldsdåd og Hungersnød og frygter ej Jordens vilde dyr;

Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.

du har Pagt med Markens Sten, har Fred med Markens Vilddyr;

Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.

du kender at have dit Telt i Fred, du mønstrer din Bolig, og intet fattes;

A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.

du kender at have et talrigt Afkom, som Jordens Urter er dine Spirer;

Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.

Graven når du i Ungdomskraft, som Neg føres op, når Tid er inde.

Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.

Se, det har vi gransket, således er det; det har vi hørt, så vid også du det!

Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.