Job 6

Så tog Job til Orde og svarede:

Odpovídaje pak Job, řekl:

"Gid man vejed min Harme og vejed min Ulykke mod den!

Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.

Thi tungere er den end Havets Sand, derfor talte jeg over mig!

Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.

Thi i mig sidder den Almægtiges Pile, min Ånd inddrikker deres Gift; Rædsler fra Gud forvirrer mig.

Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.

Skriger et Vildæsel midt i Græsset, brøler en Okse ved sit Foder?

Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?

Spiser man ferskt uden Salt, smager mon Æggehvide godt?

Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?

Min Sjæl vil ej røre derved, de Ting er som Lugt af en Løve.

Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.

Ak, blev mit Ønske dog opfyldt, Gud give mig det, som jeg håber

Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,

vilde d dog knuse mig, række Hånden ud og skære mig fra,

Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.

så vilde det være min Trøst - jeg hopped af Glæde trods skånselsløs Kval at jeg ikke har nægtet den Helliges Ord.

Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.

Hvad er min Kraft, at jeg skal holde ud, min Udgang, at jeg skal være tålmodig?

Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?

Er da min Kraft som Stenens, er da mit Legeme Kobber?

Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?

Ak, for mig er der ingen Hjælp, hver Udvej lukker sig for mig.

Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,

Den, der nægter sin Næste Godhed, han bryder med den Almægtiges Frygt.

Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?

Mine Brødre sveg mig som en Bæk, som Strømme, hvis Vand svandt bort,

Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,

de, der var grumset af os, og som Sneen gemte sig i,

Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.

men som svandt ved Solens Glød, tørredes sporløst ud i Hede;

V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.

Karavaner bøjer af fra Vejen, drager op i Ørkenen og går til Grunde;

Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.

Temas Karavaner spejder, Sabas Rejsetog håber på dem,

To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,

men de beskæmmes i deres Tillid, de kommer derhen og skuffes!

Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.

Ja, slige Strømme er I mig nu, Rædselen så I og grebes af Skræk!

Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.

Har jeg mon sagt: "Giv mig Gaver, løs mig med eders Velstand,

Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?

red mig af Fjendens Hånd, køb mig fri fra Voldsmænds Hånd!"

Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?

Lær mig, så vil jeg tie, vis mig, hvor jeg har fejlet!

Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.

Redelig Tale, se, den gør Indtryk; men eders Revselse, hvad er den værd?

Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?

Er det jer Hensigt at revse Ord? Den fortvivledes Ord er dog Mundsvejr!

Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?

Selv om en faderløs kasted I Lod og købslog om eders Ven.

Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.

Men vilde I nu dog se på mig! Mon jeg lyver jer op i Ansigtet?

A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.

Vend jer hid, lad der ikke ske Uret, vend jer, thi end har jeg Ret!

Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.

Er der Uret på min Tunge, eller skelner min Gane ej, hvad der er ondt?

A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?