Job 4

Så tog Temaniten Elifaz til Orde og sagde:

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

Ærgrer det dig, om man taler til dig? Men hvem kan her være tavs?

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

Du har selv talt mange til Rette og styrket de slappe Hænder,

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

dine Ord holdt den segnende oppe, vaklende Knæ gav du Kraft.

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

Men nu det gælder dig selv, så taber du Modet, nu det rammer dig selv, er du slaget af Skræk!

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

Er ikke din Gudsfrygt din Tillid, din fromme Færd dit Håb?

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

Tænk efter! Hvem gik uskyldig til Grunde, hvor gik retsindige under?

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

Men det har jeg set: Hvo Uret pløjer og sår Fortræd, de høster det selv.

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

For Guds Ånd går de til Grunde, for hans Vredes Pust går de til.

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

Løvens Brøl og Vilddyrets Glam Ungløvernes Tænder slås ud;

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

Løven omkommer af Mangel på Rov, og Løveungerne spredes.

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

Der sneg sig til mig et Ord mit Øre opfanged dets Hvisken

Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

i Nattesynernes Tanker, da Dvale sank over Mennesker;

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

Angst og Skælven kom over mig, alle mine Ledemod skjalv;

Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

et Pust strøg over mit Ansigt, Hårene rejste sig på min Krop.

Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

Så stod det stille! Jeg sansed ikke, hvordan det så ud; en Skikkelse stod for mit Øje, jeg hørte en hviskende Stemme:

Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

"Har et Menneske Ret for Gud, mon en Mand er ren for sin Skaber?

Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

End ikke sine Tjenere tror han, hos sine Engle finder han Fejl,

Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

endsige hos dem, der bor i en Hytte af Ler og har deres Grundvold i Støvet!

Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

De knuses ligesom Møl, imellem Morgen og Aften, de sønderslås uden at ænses, for evigt går de til Grunde.

Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

Rives ej deres Teltreb ud? De dør, men ikke i Visdom."

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.