I Corinthians 11

Vorder mine Efterfølgere, ligesom også jeg er Kristi!

Následovníci moji buďte, jako i já Kristův.

Men jeg roser eder, fordi I komme mig i Hu i alt og holde fast ved Overleveringerne, således som jeg har overleveret eder dem.

Chválímť pak vás, bratří, že všecky věci mé v paměti máte, a jakž jsem vydal vám ustanovení, tak je zachováváte.

Men jeg vil, at I skulle vide, at Kristus er enhver Mands Hoved; men Manden er Kvindens Hoved; men Gud er Kristi Hoved.

Chciť pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bůh.

Hver Mand, som beder eller profeterer med tildækket Hoved, beskæmmer sit Hoved.

Každý muž, modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou.

Men hver Kvinde, som beder eller profeterer med utildækket Hoved, beskæmmer sit Hoved; thi det er lige det samme, som var hun raget.

Každá pak žena, modleci se anebo prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou; nebo jednostejná věc jest, jako by se oholila.

Thi når en Kvinde ikke tildækker sig, så lad hende også klippe sit Hår af; men er det usømmeligt for en Kvinde at klippes eller rages, da tildække hun sig!

Nebo nezavíjí-liť žena hlavy své, nechažť se také ostříhá. Pakli jest mrzká věc ženě oholiti se neb ostříhati, nechažť se zavíjí.

Thi en Mand bør ikke tildække sit Hoved, efterdi han er Guds Billede og Ære; men Kvinden er Mandens Ære.

Mužť nemá zavíjeti hlavy své, obraz a sláva Boží jsa, ale žena sláva mužova jest.

Mand er jo ikke af Kvinde, men Kvinde af Mand.

Nebo není muž z ženy, ale žena z muže.

Ej heller er jo Mand skabt for Kvindens Skyld, men Kvinde for Mandens Skyld.

Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže.

Derfor bør Kvinden have et Ærbødighedstegn på Hovedet for Englenes Skyld.

Protož máť žena míti obestření na hlavě pro anděly.

Dog er hverken Kvinde uden Mand eller Mand uden Kvinde i Herren.

Avšak ani muž bez ženy, ani žena bez muže, v Pánu.

Thi ligesom Kvinden er af Manden, således er også Manden ved Kvinden; men alt sammen er det af Gud.

Nebo jakož žena jest z muže, tak i muž skrze ženu, všecky pak věci z Boha.

Dømmer selv: Er det sømmeligt, at en Kvinde beder til Gud med utildækket Hoved?

Vy sami mezi sebou suďte, sluší-li se ženě s nepřikrytou hlavou modliti Bohu.

Lærer ikke også selve Naturen eder, at når en Mand bærer langt Hår, er det ham en Vanære,

Zdaliž vás i samo přirození neučí, žeť jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy?

men når en Kvinde bærer langt Hår, er det hende en Ære; thi det lange Hår er givet hende som et Slør.

Ale ženě míti dlouhé vlasy poctivé jest; nebo vlasové k zastírání dány jsou jí.

Men har nogen Lyst til at trættes herom, da have vi ikke sådan Skik, og Guds Menigheder ej heller.

Jestliže pak komu se vidí neustupným býti, myť takového obyčeje nemáme, ani církev Boží.

Men idet jeg giver følgende Formaning, roser jeg ikke, at I komme sammen, ikke til det bedre, men til det værre.

Toto pak předkládaje, nechválím toho, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte.

For det første nemlig hører jeg, at når I komme sammen i Menighedsforsamling, er der Splittelser iblandt eder; og for en Del tror jeg det.

Nejprve zajisté, když se scházíte do shromáždění, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a poněkud tomu věřím.

Thi der må endog være Partier iblandt eder, for at de prøvede kunne blive åbenbare iblandt eder.

Neboť musejí i kacířstva mezi vámi býti, aby právě zbožní zjeveni byli mezi vámi.

Når I da komme sammen, er dette ikke at æde en Herrens Nadver.

A tak když se scházíte vespolek, jižť to není večeři Páně jísti,

Thi under Spisningen tager enhver sit eget Måltid forud, og den ene hungrer, den anden beruser sig.

Poněvadž jeden každý nejprv večeři svou přijímá v jedení, a tu někdo lační, a jiný se přepil.

Have I da ikke Huse til at spise og drikke i? eller foragte I Guds Menighed og beskæmme dem, som intet have? Hvad skal jeg sige eder? Skal jeg rose eder? I dette roser jeg eder ikke.

A což pak domů nemáte k jedení a ku pití? Čili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají hojnosti pokrmů? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom jistě nechválím.

Thi jeg har modtaget fra Herren, hvad jeg også har overleveret eder: At den Herre Jesus i den Nat, da han blev forrådt, tog Brød,

Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb,

takkede og brød det og sagde: "Dette er mit Legeme, som er for eder; gører dette til min Ihukommelse!"

A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku.

Ligeså tog han og,så Kalken efter Aftensmåltidet og sagde: "Denne Kalk er den nye Pagt i mit Blod; gører dette, så ofte som I drikke det, til min Ihukommelse!"

Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku.

Thi så ofte, som I æde dette Brød og drikke Kalken, forkynde I Herrens Død, indtil han kommer.

Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujte, dokavadž nepřijde.

Derfor, den, som æder Brødet eller drikker Herrens Kalk uværdigt, pådrager sig Skyld over for Herrens Legeme og Blod.

A protož kdokoli jedl by chléb tento a pil z kalicha Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně.

Men hvert Menneske prøve sig selv, og således æde han af Brødet og drikke af Kalken!

Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí.

Thi den, som æder og drikker, æder og drikker sig selv en Dom til, når han ikke agter på Legenet.

Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně.

Derfor ere mange skrøbelige og sygelige iblandt eder, og en Del sover hen.

Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí,

Men dersom vi bedømte os selv, bleve vi ikke dømte.

Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni.

Men når vi dømmes, tugtes vi af Herren, for at vi ikke skulle fordømmes med Verden.

Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli odsouzeni.

Derfor, mine Brødre! når I komme sammen til Måltid, da venter på hverandre!

A tak, bratří moji, když se scházíte k jedení, jedni na druhé čekávejte.

Når nogen hungrer, han spise hjemme, for at I ikke skulle komme sammen til Dom. Men det øvrige skal jeg forordne, når jeg kommer.

Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím.