John 10

Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.
אמן אמן אני אמר לכם איש אשר לא יבוא דרך השער אל מכלא הצאן כי אם יעלה בדרך אחר גנב ופריץ הוא׃
Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.
ואשר יבוא דרך השער הוא רעה הצאן׃
Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.
לו יפתח שמר הסף והצאן את קלו תשמענה והוא לצאנו בשם יקרא ויוציאם׃
A jakž ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.
ואחרי הוציאו את צאנו הוא יעבר לפניהן והצאן הלכות אחריו כי ידעו את קולו׃
Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasů cizích.
ואחרי זר לא תלכנה כי אם ינוסו מפניו כי את קול הזרים לא ידעו׃
To přísloví pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.
המשל הזה דבר ישוע באזניהם והמה לא ידעו מה זאת אשר אמר אליהם׃
Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí.
ויוסף ישוע וידבר אליהם אמן אמן אני אמר לכם אני הוא דלת הצאן׃
Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce.
כל אשר באו לפני גנבים המה ופריצים והצאן לא שמעו לקולם׃
Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.
אנכי הדלת איש כי יבוא בי יושע ובצאתו ובבואו ימצא מרעה׃
Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly.
הגנב לא יבוא כי אם לגנוב ולהרוג ולאבד ואני באתי לבעבור הביא להם חיים ומלא ספקם׃
Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.
אנכי הוא הרעה הטוב הרעה הטוב יתן את נפשו בעד צאנו׃
Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.
והשכיר אשר לא רעה הוא והצאן לא לו הנה בראותו כי בא הזאב יעזב את הצאן ונס והזאב יחטף ויפיץ את הצאן׃
Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.
השכיר ינוס כי שכיר הוא ולא ידאג לצאן׃
Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své, a znajíť mne mé.
אני הרעה הטוב וידעתי את אשר לי ונודעתי לאשר לי׃
Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.
כאשר האב ידעני ואני ידעתי את האב ואת נפשי אתן בעד הצאן׃
A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.
וצאן אחרות יש לי אשר אינן מן המכלה הזאת ועלי לנהל גם אתן ותשמענה קולי והיה עדר אחד ורעה אחד׃
Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.
על כן אהב אתי אבי כי את נפשי אתן למען אשוב ואקחה׃
Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého.
ואיש לא יקחנה מאתי כי אם אני מעצמי אתננה יש בידי לתת אתה ובידי לשוב לקחתה את המצוה הזאת לקחתי מעם אבי׃
Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.
ותהי מחלקת גם בפעם הזאת בין היהודים על הדברים האלה׃
A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte?
ויאמרו רבים מהם שד בו ומשגע הוא למה תשמעו אליו׃
Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?
ואחרים אמרו לא כאלה ידבר איש אחוז שד היוכל שד לפקח עיני עורים׃
I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.
ויהי חג חנכת הבית בירושלים וסתיו היה׃
I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.
ויתהלך ישוע במקדש באולם של שלמה׃
Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.
ויסבו אתו היהודים ויאמרו אליו עד אנה תתלה את נפשנו את המשיח אתה הגידה לנו ברור׃
Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.
ויען אתם ישוע הן אמרתי אליכם ולא האמנתם בי המעשים אשר אני עשה בשם אבי הם יעידו עלי׃
Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.
אבל אתם לא תאמינו יען לא מצאני אתם כאשר אמרתי לכם׃
Nebo ovce mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.
צאני תשמענה את קולי ואני ידעתין ואחרי תלכנה׃
A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.
ואני אתן להן חיי עולמים ולא תאבדנה לנצח ואיש לא יחטף אתהן מידי׃
Otec můj, kterýž mi je dal, většíť jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.
האב אשר נתנן לי גדול הוא על כל ואיש לא יחטף אתהן מיד האב׃
Já a Otec jedno jsme.
אני ואבי אחד אנחנו׃
Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.
אז ירימו היהודים כפעם בפעם אבנים לסקלו׃
Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?
ויען אתם ישוע מעשים טובים רבים הראיתי אתכם מאת אבי על אי זה מן המעשים ההם תסקלני׃
Odpověděli jemu Židé, řkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.
ויענו היהודים אתו לאמר על מעשה טוב לא נסקל אתך כי אם על גדפך את אלהים ועל כי אדם אתה ותעש את עצמך לאלהים׃
Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v Zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.
ויען אתם ישוע הלא כתוב בתורתכם אני אמרתי אלהים אתם׃
Poněvadž ty nazval bohy, k nimžto řeč Boží stala se, a nemůžeť zrušeno býti Písmo,
הן קרא שם אלהים לאלה אשר היה דבר האלהים אליהם והכתוב לא יופר׃
Kterakž tedy o mně, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte, že se rouhám, že jsem řekl: Syn Boží jsem?
ואיך תאמרו על אשר קדשו האב ושלחו לעולם מגדף אתה יען אמרתי בן אלהים אני׃
Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi.
אם לא אעשה את מעשי אבי אל תאמינו לי׃
Pakliť činím, tedy byste pak mně nevěřili, aspoň skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm.
ואם עשיתי ולא תאמינו לי האמינו נא למעשי למען תדעו ותאמינו כי בי האב ואני בו׃
Tedy opět hledali ho jíti, ale on vyšel z rukou jejich.
אז ישובו ויבקשו לתפשו וימלט מידם׃
I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprv Jan křtil, a pozůstal tam.
וילך וישב אל עבר הירדן אל המקום אשר הטביל שם יוחנן בתחלה וישב שם׃
I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.
ויבאו אליו רבים ויאמרו הנה יוחנן לא עשה אות אבל כל אשר דבר יוחנן על האיש הזה אמת היה׃
A mnozí tam uvěřili v něho.
ויאמינו בו רבים במקום ההוא׃