Proverbs 26

Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.

Kao snijeg ljeti ili kiša o žetvi, tako pristaju počasti bezumnomu.

Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.

Kao vrabac kad prhne i lastavica kad odleti, tako se i bezrazložna kletva ne ispunja.

Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.

Bič konju, uzda magarcu, a šiba leđima bezumnika.

Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.

Ne odgovaraj bezumniku po njegovoj ludosti, da mu i sam ne postaneš jednak.

Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.

Odgovori bezumniku po ludosti njegovoj, da se ne bi učinio sam sebi mudar.

Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.

Odsijeca noge sebi i gorčinu pije tko po bezumnom poruke šalje.

Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.

Klecava bedra u hromoga - mudra je izreka u ustima bezumničkim.

Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.

Kamen za praćku vezuje tko bezumnom iskazuje čast.

Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.

Trnovita grana u ruci pijanice: mudra izreka u ustima bezumnika.

Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.

Strijelac koji ranjava sve prolaznike: takav je onaj tko unajmljuje bezumnika.

Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.

Bezumnik se vraća svojoj ludosti kao što se pas vraća na svoju bljuvotinu.

Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.

Vidiš li čovjeka koji se sam sebi mudrim čini? Znaj, i od bezumnika ima više nade nego od njega!

Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.

Lijenčina veli: "Zvijer je na putu, i lav je na ulicama."

Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.

Kao što se vrata okreću na stožerima svojim, tako i lijenčina na postelji svojoj.

Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.

Lijenčina umače ruku u zdjelu, ali je ne može prinijeti ustima.

Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.

Lijenčina se čini sebi mudrijim od sedmorice koji umno odgovaraju.

Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.

Psa za uši hvata tko se, u prolazu, umiješa u raspru koja ga se ne tiče.

Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,

Kao bjesomučnik koji baca zublje, strelice i sije smrt,

Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?

takav je čovjek koji vara bližnjega svoga i veli: "Samo se našalih."

Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.

Kad nestane drva, oganj se gasi, i kad više nema klevetnika, prestaje svađa.

Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.

Ugljen je za žeravnicu i drvo za oganj, a svadljivac da raspaljuje svađu.

Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

Klevetnikove su riječi kao slastice: spuštaju se u dno utrobe.

Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.

Srebrna gleđa preko zemljana suđa: laskave usne i opako srce.

Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.

Mrzitelj hini usnama svojim, a u sebi nosi prijevaru;

Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.

ne vjeruj mu kad ljupkim glasom govori, jer u srcu mu je sedam grdila;

Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.

ako himbom skriva mržnju, njegova će se opačina otkriti na zboru.

Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.

Tko jamu kopa, sam u nju pada, i tko kamen valja, na njega se prevaljuje.

Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.

Lažljiv jezik mrzi svoje žrtve, laskava usta propast spremaju.