Job 5

Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?

Ded zazivlji! Zar će ti se tko odazvat'? Kojem li se svecu misliš sad obratit'?

Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.

Doista, budalu njegov bijes ubija, luđaka će sasvim skončat ljubomora.

Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:

Bezumnika vidjeh kako korijen pušta, al' prokletstvo skoro na kuću mu pade.

Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.

Njegovi su sinci daleko od spasa, njih nezaštićene na Vratima tlače.

Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.

Ljetinu njihovu pojedoše gladni, sam Bog ju je njima oteo iz usta, a žedni hlepe za njihovim dobrima.

Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.

Ne, opačina ne izbija iz zemlje, nit' nevolja iz tla može nići sama,

Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.

nego čovjek rađa muku i nevolju kao što let orlov teži u visinu.

Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,

Al' ja bih se ipak Bogu utekao i pred njime stvar bih svoju razložio.

Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,

Nedokučiva on djela silna stvori, čudesa koja se izbrojit' ne mogu.

Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,

On kišom rosi po svem licu zemljinu i vodu šalje da nam polja natapa.

Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,

Da bi ponižene visoko digao, da bi ojađene srećom obdario,

Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,

redom ruši ono što lukavci smisle, što god započeli, on im izjalovi.

Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.

On hvata mudre u njihovu lukavstvu, naume spletkara obraća u ništa.

Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.

Posred bijela dana zapadnu u tamu, pipaju u podne kao usred noći.

Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.

On iz njinih ralja izbavlja jadnika, iz silničkih ruku diže siromaha.

Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.

Tako se pokaže nada nevoljniku, i nepravda mora zatvoriti usta.

Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.

Da, blago čovjeku koga Bog odbaci! Stoga ti ne prezri karanje Svesilnog!

Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.

On ranjava, ali i ranu povija, udara i svojom zacjeljuje rukom.

Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.

Iz šest će nevolja tebe izbaviti, ni u sedmoj zlo te dotaknuti neće.

V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.

U gladi, od smrti on će te spasiti, a u ratu, oštru će te otet maču.

Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.

Biču zla jezika uklonit će tebe, ispred otimača bez straha ćeš biti.

Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.

Suši i studeni ti ćeš se smijati i od divljih zvijeri strahovati nećeš.

Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.

Sklopit' ti ćeš savez s kamenjem na njivi, zvjerad divlja s tobom u miru će biti.

A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.

U šatoru svome mir ćeš uživati, dom svoj kad pohodiš netaknut će stajat.

Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.

Koljeno ćeš svoje gledat' gdje se množi i potomstvo gdje ti kao trava raste.

Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.

U grob ti ćeš leći kada budeš zreo, kao što se žito snosi kad dozori.

Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.

Sve motrismo ovo: istina je živa! zato sve za dobro svoje ti poslušaj."