Psalms 104

RAB’be övgüler sun, ey gönlüm! Ya RAB Tanrım, ne ulusun! Görkem ve yücelik kuşanmışsın,

Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

Bir kaftana bürünür gibi ışığa bürünmüşsün. Gökleri bir çadır gibi geren,

Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

Evini yukarıdaki sular üzerine kuran, Bulutları kendine savaş arabası yapan, Rüzgarın kanatları üzerinde gezen,

Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

[] Rüzgarları kendine haberci, Yıldırımları hizmetkâr eden sensin.

Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

Yeryüzünü temeller üzerine kurdun, Asla sarsılmasın diye.

Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

Engini ona bir giysi gibi giydirdin, Sular dağların üzerinde durdu.

Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

Sen kükreyince sular kaçtı, Göğü gürletince hemen çekildi.

K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

Dağları aşıp derelere aktı, Onlar için belirlediğin yerlere doğru.

(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

Bir sınır koydun önlerine, Geçmesinler, gelip yeryüzünü bir daha kaplamasınlar diye.

Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

Vadilerde fışkırttığın pınarlar, Dağların arasından akar.

Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

Bütün kır hayvanlarını suvarır, Yaban eşeklerinin susuzluğunu giderirler.

A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

Kuşlar yanlarında yuva kurar, Dalların arasında ötüşürler.

Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

Gökteki evinden dağları sularsın, Yeryüzü işlerinin meyvesine doyar.

Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

Hayvanlar için ot, İnsanların yararı için bitkiler yetiştirirsin; İnsanlar ekmeğini topraktan çıkarsın diye,

Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

Yüreklerini sevindiren şarabı, Yüzlerini güldüren zeytinyağını, Güçlerini artıran ekmeği hep sen verirsin.

A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

RAB’bin ağaçları, Kendi diktiği Lübnan sedirleri suya doyar.

Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

Kuşlar orada yuva yapar, Leyleğin evi ise çamlardadır.

Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

Yüksek dağlar dağ keçilerinin uğrağı, Kayalar kaya tavşanlarının sığınağıdır.

Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

Mevsimleri göstersin diye ayı, Batacağı zamanı bilen güneşi yarattın.

Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

Karartırsın ortalığı, gece olur, Başlar kıpırdamaya orman hayvanları.

Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

Genç aslan av peşinde kükrer, Tanrı’dan yiyecek ister.

Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

Güneş doğunca İnlerine çekilir, yatarlar.

Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

İnsan işine gider, Akşama dek çalışmak için.

Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

Ya RAB, ne çok eserin var! Hepsini bilgece yaptın; Yeryüzü yarattıklarınla dolu.

Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

İşte uçsuz bucaksız denizler, İçinde kaynaşan sayısız canlılar, Büyük küçük yaratıklar.

V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

Orada gemiler dolaşır, İçinde oynaşsın diye yarattığın Livyatan da orada.

Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

Hepsi seni bekliyor, Yiyeceklerini zamanında veresin diye.

Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

Sen verince onlar toplar, Sen elini açınca onlar iyiliğe doyar.

Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

Yüzünü gizleyince dehşete kapılırlar, Soluklarını kesince ölüp toprak olurlar.

Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

Ruhun’u gönderince var olurlar, Yeryüzüne yeni yaşam verirsin.

Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

RAB’bin görkemi sonsuza dek sürsün! Sevinsin RAB yaptıklarıyla!

Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

O bakınca yeryüzü titrer, O dokununca dağlar tüter.

On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

Ömrümce RAB’be ezgiler söyleyecek, Var oldukça Tanrım’ı ilahilerle öveceğim.

Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

Düşüncem O’na hoş görünsün, Sevincim RAB olsun!

Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

Tükensin dünyadaki günahlılar, Yok olsun artık kötüler! RAB’be övgüler sun, ey gönlüm! RAB’be övgüler sunun!

Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.