Psalms 104

Min sjel, lov Herren! Herre min Gud, du er såre stor, høihet og herlighet har du iklædd dig.

Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

Han hyller sig i lys som i et klædebon, han spenner himmelen ut som et telt,

Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

han som tømrer i vannene sine høie saler, han som gjør skyene til sin vogn, som farer frem på vindens vinger.

Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

Han gjør vinder til sine engler, luende ild til sine tjenere.

Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

Han grunnfestet jorden på dens støtter, den skal ikke rokkes i all evighet.

Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

Du hadde dekket den med dype vann som med et klædebon; vannene stod over fjellene.

Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

For din trusel flydde de, for din tordens røst for de hastig bort.

K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

De steg op til fjellene, fór ned i dalene, til det sted du hadde grunnfestet for dem.

(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

En grense satte du, som de ikke skal overskride; de skal ikke vende tilbake for å dekke jorden.

Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

Han lar kilder springe frem i dalene; mellem fjellene går de.

Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

De gir alle markens dyr å drikke; villeslene slukker sin tørst.

A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

Over dem bor himmelens fugler; mellem grenene lar de høre sin røst.

Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

Han vanner fjellene fra sine høie saler; av dine gjerningers frukt mettes jorden.

Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

Han lar gress gro for feet og urter til menneskets tjeneste, til å få brød frem av jorden.

Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

Og vin gleder menneskets hjerte, så den gjør åsynet mer skinnende enn olje, og brød styrker menneskets hjerte.

A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

Herrens trær mettes, Libanons sedrer som han har plantet,

Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

der hvor fuglene bygger rede, storken som har sin bolig i cypressene.

Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

De høie fjell er for stengjetene, klippene er tilflukt for fjellgrevlingene.

Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

Han gjorde månen til å fastsette tidene; solen kjenner sin nedgangstid.

Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

Du gjør mørke, og det blir natt; i den rører sig alle dyrene i skogen.

Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

De unge løver brøler efter rov, for å kreve sin føde av Gud.

Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

Solen går op, de trekker sig tilbake og legger sig i sine boliger.

Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

Mennesket går ut til sin gjerning og til sitt arbeid inntil aftenen.

Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

Hvor mange dine gjerninger er, Herre! Du gjorde dem alle viselig; jorden er full av det du har skapt.

Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

Der er havet, stort og vidtstrakt; der er en vrimmel uten tall, der er dyr, både små og store.

V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

Der går skibene, Leviatan, som du skapte til å leke sig der.

Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

Alle venter de på dig, at du skal gi dem deres føde i sin tid.

Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

Du gir dem, de sanker; du oplater din hånd, de mettes med godt.

Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

Du skjuler ditt åsyn, de forferdes; du drar deres livsånde tilbake, de dør og vender tilbake til sitt støv.

Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

Du sender din Ånd ut, de skapes, og du gjør jordens skikkelse ny igjen.

Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

Herrens ære være til evig tid! Herren glede sig i sine gjerninger!

Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

Han som ser til jorden, og den bever, som rører ved fjellene, og de ryker.

On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

Jeg vil lovsynge Herren så lenge jeg lever; jeg vil synge for min Gud så lenge jeg er til.

Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

Måtte min tale tekkes ham! Jeg vil glede mig i Herren!

Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

Men måtte syndere utryddes av jorden, og ugudelige ikke mere finnes! Min sjel, lov Herren! Halleluja!

Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.