Proverbs 14

La donna savia edifica la sua casa, ma la stolta l’abbatte con le proprie mani.

Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.

Chi cammina nella rettitudine teme l’Eterno, ma chi è pervertito nelle sue vie lo sprezza.

Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.

Nella bocca dello stolto germoglia la superbia, ma le labbra dei savi son la loro custodia.

V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.

Dove mancano i buoi è vuoto il granaio, ma l’abbondanza della raccolta sta nella forza del bove.

Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.

Il testimonio fedele non mentisce, ma il testimonio falso spaccia menzogne.

Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.

Il beffardo cerca la sapienza e non la trova, ma per l’uomo intelligente la scienza è cosa facile.

Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.

Vattene lungi dallo stolto; sulle sue labbra certo non hai trovato scienza.

Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.

La sapienza dell’uomo accorto sta nel discernere la propria strada, ma la follia degli stolti non è che inganno.

Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.

Gli insensati si burlano delle colpe commesse, ma il favore dell’Eterno sta fra gli uomini retti.

Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.

Il cuore conosce la sua propria amarezza, e alla sua gioia non può prender parte un estraneo.

Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.

La casa degli empi sarà distrutta, ma la tenda degli uomini retti fiorirà.

Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.

V’è tal via che all’uomo par diritta, ma finisce col menare alla morte.

Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.

Anche ridendo, il cuore può esser triste; e l’allegrezza può finire in dolore.

Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.

Lo sviato di cuore avrà la ricompensa dal suo modo di vivere, e l’uomo dabbene, quella delle opere sue.

Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.

Lo scemo crede tutto quel che si dice, ma l’uomo prudente bada ai suoi passi.

Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.

Il savio teme, ed evita il male; ma lo stolto è arrogante e presuntuoso.

Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.

Chi è pronto all’ira commette follie, e l’uomo pien di malizia diventa odioso.

Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.

Gli scemi ereditano stoltezza, ma i prudenti s’incoronano di scienza.

Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.

I malvagi si chinano dinanzi ai buoni, e gli empi alle porte de’ giusti.

Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.

Il povero è odiato anche dal suo compagno, ma gli amici del ricco son molti.

Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.

Chi sprezza il prossimo pecca, ma beato chi ha pietà dei miseri!

Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.

Quelli che meditano il male non son forse traviati? ma quelli che meditano il bene trovan grazia e fedeltà.

Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.

In ogni fatica v’è profitto, ma il chiacchierare mena all’indigenza.

Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.

La corona de’ savi è la loro ricchezza, ma la follia degli stolti non è che follia.

Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.

Il testimonio verace salva delle vite, ma chi spaccia bugie non fa che ingannare.

Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.

V’è una gran sicurezza nel timor dell’Eterno; Egli sarà un rifugio per i figli di chi lo teme.

V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.

Il timor dell’Eterno è fonte di vita e fa schivare le insidie della morte.

Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

La moltitudine del popolo è la gloria del re, ma la scarsezza de’ sudditi è la rovina del principe.

Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.

Chi è lento all’ira ha un gran buon senso, ma chi è pronto ad andare in collera mostra la sua follia.

Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu,ale náhlý pronáší bláznovství.

Un cuor calmo è la vita del corpo, ma l’invidia è la carie dell’ossa.

Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.

Chi opprime il povero oltraggia Colui che l’ha fatto, ma chi ha pietà del bisognoso, l’onora.

Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.

L’empio è travolto dalla sua sventura, ma il giusto spera anche nella morte.

Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.

La sapienza riposa nel cuore dell’uomo intelligente, ma in mezzo agli stolti si fa tosto conoscere.

V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.

La giustizia innalza una nazione, ma il peccato è la vergogna dei popoli.

Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.

Il favore del re è per il servo prudente, ma la sua ira è per chi gli fa onta.

Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.