Job 20

Allora Tsofar di Naama rispose e disse:

Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:

"Quel che tu dici mi spinge a risponderti e ne suscita in me il fervido impulso.

Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,

Ho udito rimproveri che mi fanno oltraggio; ma lo spirito mio mi darà una risposta assennata.

Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.

Non lo sai tu che in ogni tempo, da che l’uomo è stato posto sulla terra,

Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,

il trionfo de’ malvagi è breve, e la gioia degli empi non dura che un istante?

Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

Quando la sua altezza giungesse fino al cielo ed il suo capo toccasse le nubi,

Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

l’empio perirà per sempre come lo sterco suo; quelli che lo vedevano diranno: "Dov’è?"

Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?

Se ne volerà via come un sogno, e non si troverà più; dileguerà come una visione notturna.

Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.

L’occhio che lo guardava, cesserà di vederlo, e la sua dimora più non lo scorgerà.

Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.

I suoi figli si raccomanderanno ai poveri, e le sue mani restituiranno la sua ricchezza.

Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.

Il vigor giovanile che gli riempiva l’ossa giacerà nella polvere con lui.

Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.

Il male è dolce alla sua bocca, se lo nasconde sotto la lingua,

A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;

lo risparmia, non lo lascia andar giù, lo trattiene sotto al suo palato:

Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:

ma il cibo gli si trasforma nelle viscere, e gli diventa in corpo veleno d’aspide.

Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.

Ha trangugiato ricchezze e le vomiterà; Iddio stesso gliele ricaccerà dal ventre.

Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.

Ha succhiato veleno d’aspide, la lingua della vipera l’ucciderà.

Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.

Non godrà più la vista d’acque perenni, né di rivi fluenti di miele e di latte.

Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.

Renderà il frutto delle sue fatiche, senza poterlo ingoiare. Pari alla sua ricchezza sarà la restituzione che ne dovrà fare, e così non godrà dei suoi beni.

Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.

Perché ha oppresso e abbandonato il povero, s’è impadronito di case che non avea costruite;

Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.

perché la sua ingordigia non conobbe requie, egli non salverà nulla di ciò che ha tanto bramato.

Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.

La sua voracità non risparmiava nulla, perciò il suo benessere non durerà.

Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.

Nel colmo dell’abbondanza, si troverà in penuria; la mano di chiunque ebbe a soffrir tormenti si leverà contro lui.

Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.

Quando starà per riempirsi il ventre, ecco Iddio manderà contro a lui l’ardor della sua ira; gliela farà piovere addosso per servirgli di cibo.

By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.

Se scampa alle armi di ferro, lo trafigge l’arco di rame.

Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.

Si strappa il dardo, esso gli esce dal corpo, la punta sfolgorante gli vien fuori dal fiele, lo assalgono i terrori della morte.

Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.

Buio profondo è riservato a’ suoi tesori; lo consumerà un fuoco non attizzato dall’uomo, che divorerà quel che resta nella sua tenda.

Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.

Il cielo rivelerà la sua iniquità, e la terra insorgerà contro di lui.

Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.

Le rendite della sua casa se n’andranno, portate via nel giorno dell’ira di Dio.

Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.

Tale la parte che Dio riserba all’empio, tale il retaggio che Dio gli destina".

Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.