Job 13

Se, mit Øje har skuet alt dette, mit Øre har hørt og mærket sig det;

Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.

hvad I ved, ved også jeg, jeg falder ikke igennem for jer.

Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.

Men til den Almægtige vil jeg tale, med Gud er jeg sindet at gå i Rette,

Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

mens I smører på med Løgn; usle Læger er I til Hobe.

Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

Om I dog vilde tie stille, så kunde I regnes for vise!

Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

Hør dog mit Klagemål, mærk mine Læbers Anklage!

Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.

Forsvarer I Gud med Uret, forsvarer I ham med Svig?

Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

Vil I tage Parti for ham, vil I træde i Skranken for Gud?

Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

Går det godt, når han ransager eder, kan I narre ham, som man narrer et Menneske?

Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

Revse jer vil han alvorligt, om I lader som intet og dog er partiske.

V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.

Vil ikke hans Højhed skræmme jer og hans Rædsel falde på eder?

Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?

Eders Tankesprog bliver til Askesprog, som Skjolde af Ler eders Skjolde.

Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

Ti stille, at jeg kan tale, så overgå mig, hvad der vil!

Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.

Jeg vil bære mit Kød i Tænderne og tage mit Liv i min Hånd;

Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

se, han slår mig ihjel, jeg har intet Håb, dog lægger jeg for ham min Færd.

By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

Det er i sig selv en Sejr for mig, thi en vanhellig vover sig ikke til ham!

Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

Hør nu ret på mit Ord, lad mig tale for eders Ører!

Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.

Se, til Rettergang er jeg rede, jeg ved, at Retten er min!

Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.

Hvem kan vel trætte med mig? Da skulde jeg tie og opgive Ånden!

Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

Kun for to Ting skåne du mig, så kryber jeg ikke i Skjul for dig:

Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

Din Hånd må du tage fra mig, din Rædsel skræmme mig ikke!

Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.

Så stævn mig, og jeg skal svare, eller jeg vil tale, og du skal svare!

Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

Hvor stor er min Skyld og Synd? Lad mig vide min Brøde og Synd!

Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

Hvi skjuler du dog dit Åsyn og regner mig for din Fjende?

Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

Vil du skræmme et henvejret Blad, forfølge et vissent Strå,

Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

at du skriver mig så bitter en Dom og lader mig arve min Ungdoms Skyld,

Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

lægger mine Fødder i Blokken, vogter på alle mine Veje. indkredser mine Fødders Trin!

A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

Og så er han dog som smuldrende Trøske, som Klæder, der ædes op af Møl,

Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.