Job 30

Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

nunc autem derident me iuniores tempore quorum non dignabar patres ponere cum canibus gregis mei

Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

quorum virtus manuum erat mihi pro nihilo et vita ipsa putabantur indigni

Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

egestate et fame steriles qui rodebant in solitudine squalentes calamitate et miseria

Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

et mandebant herbas et arborum cortices et radix iuniperorum erat cibus eorum

Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

qui de convallibus ista rapientes cum singula repperissent ad ea cum clamore currebant

Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

in desertis habitabant torrentium et in cavernis terrae vel super glaream

V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

qui inter huiuscemodi laetabantur et esse sub sentibus delicias conputabant

Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

filii stultorum et ignobilium et in terra penitus non parentes

Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

nunc in eorum canticum versus sum et factus sum eis proverbium

V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

abominantur me et longe fugiunt a me et faciem meam conspuere non verentur

Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

faretram enim suam aperuit et adflixit me et frenum posuit in os meum

Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

ad dexteram orientis calamitatis meae ilico surrexerunt pedes meos subverterunt et oppresserunt quasi fluctibus semitis suis

Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

dissipaverunt itinera mea insidiati sunt mihi et praevaluerunt et non fuit qui ferret auxilium

Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

quasi rupto muro et aperta ianua inruerunt super me et ad meas miserias devoluti sunt

Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

redactus sum in nihili abstulisti quasi ventus desiderium meum et velut nubes pertransiit salus mea

A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

nunc autem in memet ipso marcescit anima mea et possident me dies adflictionis

Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

nocte os meum perforatur doloribus et qui me comedunt non dormiunt

Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

in multitudine eorum consumitur vestimentum meum et quasi capitio tunicae sic cinxerunt me

Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

conparatus sum luto et adsimilatus favillae et cineri

Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

clamo ad te et non exaudis me sto et non respicis me

Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

mutatus es mihi in crudelem et in duritia manus tuae adversaris mihi

Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

elevasti me et quasi super ventum ponens elisisti me valide

Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

scio quia morti tradas me ubi constituta domus est omni viventi

Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

verumtamen non ad consumptionem eorum emittis manum tuam et si corruerint ipse salvabis

Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

flebam quondam super eum qui adflictus erat et conpatiebatur anima mea pauperi

Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

expectabam bona et venerunt mihi mala praestolabar lucem et eruperunt tenebrae

Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

interiora mea efferbuerunt absque ulla requie praevenerunt me dies adflictionis

Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

maerens incedebam sine furore consurgens in turba clamavi

Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

frater fui draconum et socius strutionum

Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

cutis mea denigrata est super me et ossa mea aruerunt prae caumate

A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.

versa est in luctum cithara mea et organum meum in vocem flentium